Když ochraptí kukačky. Jediná škola v Česku, kde učí řemeslo budoucí hodináře

Auto zaparkované před budovou naznačuje, co nás čeká uvnitř. Na registrační značce je totiž napsáno CAS DOBRY. 

Dobrý čas je název malého nakladatelství, které založil jeden ze dvou vyučujících oboru hodinářství jihlavské průmyslovky Jaromír Ondráček. Šlo mu o to, aby mohl studentům tisknout učebnice. Texty pro pár hodinářů by prý jinak nikdo nevydal. „Chtěl jsem udělat reklamu, ale ve správném pořadí se slova na značku poskládat nedají,“ říká. 

Už na chodbě slyšíme údery hodin, kterých jsou zde pověšeny desítky a ve skříních, vitrínkách a šuplíkách další stovky. Hodiny, hodinky, budíky. Poznávám několik modelů našich babiček. Občas chybí ciferník a je vidět přímo na strojek. 

Exempláře učitelé vybírají podle toho, co se jim hodí do výuky. Lidé jim často darují staré kousky, na kterých se žáci učí, a pokud něco zkazí, nic se nestane. Když je potřeba pro výuku koupit například strojky ze Švýcarska, škola je zaplatí z darů od firem, které ji podporují. 

Dvacet hodinářů za rok

Ve třídě je devět učňů, maximální kapacita oboru s oficiálním názvem Jemný mechanik – hodinář je dvanáct na denním studiu a zhruba stejný počet na dálkovém. Pro srovnání: na celé průmyslovce je 1 300 žáků. 

Dálkově se vyučí spíše nadšenci. „Studoval tady například plastický chirurg, ten měl moc šikovné ruce,“ usmívá se druhá vyučující, mistrová Hana Peřinová. „Říkal, že si hodinářský výuční list pověsí v ordinaci vedle ostatních diplomů.“ 

Polovina studentů posledního, třetího ročníku má už zajištěnou dobrou práci. Absolventi nacházejí uplatnění i v zahraničí, nejčastěji v Německu. Jeden z bývalých studentů tam žije už přes dvacet let, jezdí po světě za exkluzivními zakázkami, pracuje ve vývoji. Další se nyní dostává do švýcarské elitní skupiny hodinářů, dokáže vytvářet mimořádné hodinky.