Běloruská exilová prezidentka

Běloruská exilová prezidentka Cichanouská: Jsem nástroj, použijte mě

Post Image

Běloruská exilová prezidentka Cichanouská: Jsem nástroj, použijte mě

Play icon
24 minut

foto: ČTK/Profimedia.cz

Tohle je jeden z velkých příběhů 21. století. Učitelka angličtiny, která většinu času tráví doma s mužem a dětmi, se řízením osudu stává prezidentkou své země. Funkce se ale neujme, nedostává k tomu šanci, místo toho musí prchnout za hranice, manžel jde do vězení. Ona se ale napřímí, dá dohromady tým, začne objíždět planetu, mluvit s politiky a říkat jim: Nezapomeňte na nás. Svjatlana Cichanouská, vůdkyně demokratického Běloruska.

Kornej je ročník 2010. Narodil se hluchý, a když mu byly dva, lékaři mu voperovali kochleární implantát. Což je důmyslné zařízení, díky němuž pacient začne slyšet, ale které taky vyžaduje spoustu následné péče: rehabilitaci, logopedii, často i psychologickou pomoc, aby dítě přivyklo světu zvuků a faktu, že má v uchu i kolem něj permanentně instalovaný strojek. Bez úsilí rodiny to nejde, upozorňují lékaři, připravte se, že minimálně jeden z rodičů bude péčí o dítě s implantátem ohromně zaměstnaný. 

A to taky přesně byla Svjatlana Cichanouská – deset let žila jako pečující máma. S Kornejem a mladší dcerou Agnijou, která také trpí sluchovou vadou, byť lehčí, trávila drtivou většinu času, učila sice někdy angličtinu, ale svou roli viděla především v rodině. 

A pak střih, Cichanouská, které v té době není ještě ani čtyřicet, usedá za jednací stůl. 

Proti ní francouzský prezident. 

Přečtěte si také

Praha 

„Však asi sama tušíte, jak to bylo,“ říká Cichanouská, běloruská exilová prezidentka. „S dětmi jsem byla skoro pořád, se synem jsme intenzivně rehabilitovali, bylo to náročné. On totiž jako maličký propásl to důležité časové okno, kdy se dítě učí mluvit, a později už to jde mnohem obtížněji,“ vzpomíná. 

Sedí v centru Prahy, v kanceláři běloruských demokratických sil, kterou den předtím – s posvěcením českého ministerstva zahraničí – oficiálně otevřela. Nebylo to jednoduché, kancelář je vlastně něco jako zastupitelský úřad a trvalo několik let, než se běloruským demokratům podařilo ji v Praze zřídit. Chtělo to soustředěné úsilí mnoha lidí a taky silnou politickou vůli z české strany, zdůrazňuje Cichanouská.

Je uvolněná, ale viditelně i trochu unavená. Za poslední čtyři dny absolvovala v Praze nejdřív konferenci běloruské diaspory a pak sérii schůzek s politiky – včetně prezidenta Pavla, ministra zahraničí Lipavského nebo předsedy Senátu Vystrčila, který jí mimochodem nabídl, že může oficiální sídlo běloruského exilového vedení přenést právě do české metropole. Ještě to odpoledne, pár hodin po našem rozhovoru, politička nasedne do letadla a vrátí se do Vilniusu, kde teď s dětmi žije. 

Podpořte Reportér sdílením článku