Je rozdíl mezi vínem, které vyhrává soutěže, a tím, které chce člověk pít, říká vinař Válka 

Parkuji v Nosislavi, pod starým javorem, před Vinařstvím Válka – prvním vinařstvím na cestě z Brna na jih. Otevírám dveře Vinařského dvora a vstupuji do oázy klidu, kde ševelí voda, pergola vrhá stín na dřevěné stolky, za kterými roste tráva. V pravém zadním rohu stojí dlouhý degustační stůl, naproti němu letní kuchyň a vedle ní „korkoviště“ – pískoviště, které je místo písku syceno korky od vína. Věřte, že to bude nejoblíbenější místo pro vaše malé ratolesti během toho, co vy budete degustovat víno. Do ruky u vchodu hned po pevném stisku dostávám sklenici s oranžovým vínem. „V roce 2018 se nám urodilo hodně Pálavy, tak jsme se ji rozhodli macerovat na slupkách a výsledkem bylo velmi dobré oranžové suché víno, což pro tuto odrůdu není příliš obvyklé. Byl to pokus, ale také jsme věděli, že je to styl, kterým chceme jít. Do budoucna plánujeme mít všechna naše vína nefiltrovaná a suchá. Navzdory tomu, že si tím odradíme část zákazníků. Naší snahou je i osvěta, protože mnoho lidí žije v předsudcích a zažitých očekáváních. Např. že suché víno se rovná kyselé víno,“ říká třicetiletý Vojtěch Válka.

Tři bratři

Vojtěch je nejmladším ze tří synů manželů Válkových. Ti se v roce 1991 rozhodli založit vinařství, protože víno bylo jejich koníčkem. V té době s ním ale žádné konkrétní plány neměli. Vystudovaná ekonomka Milada Válková tehdy pracovala v bance a díky tomu, že její manžel Karel Válka vystudoval Zahradnickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně, vyučoval na Střední zahradnické škole v Rajhradě. Otec rodiny se staral o vinohrad, manželka školila víno ve sklepě. „Mamka dělala víno tak, aby bylo hezké a dobře prodejné. Já s touto filozofií nesouhlasím. Do vína chci otisknout svůj vlastní styl a nepřizpůsobovat se většinové společnosti. Buď lidem naše víno zachutná, nebo půjdou jinam,“ usmívá se Vojta. Jeho o jedenáct let starší bratr Zbyněk je zvukař a o čtrnáct let starší Vítek je grafický designér. Každý ze tří bratrů vnímal zálibu svých rodičů odlišně. „Pro bratry to byla spíše spousta dřiny a žádná dovolená. Pravda je, že se tomu rodiče doslova obětovali a jakékoli peníze, které se z vína získaly, šly obratem zpátky do vinařství. Je to běh na dlouhou trať. Když je ve vinařském světě návratnost deset až patnáct let, tak je blesková,“ říká nejmladší ze synů, který si k vínu našel cestu postupně. Nicméně už odmalička ve škole tvrdil, že to, co jej nebaví, se přece nemusí učit, protože stejně jednou bude vinařem. Nakonec Vojtěch vystudoval ekonomiku podniku a mezinárodní obchod na VUT v Brně. Ve vinařství pomáhal odmalička, a to i přesto, že během svého dospívání trávil spoustu času hraním her na počítači.

Strategie z diplomky

Vinařství se manželům Válkovým postupně zvětšovalo a vyžadovalo mnohem víc práce. Když v roce 2018 odešel během vinobraní jeden z klíčových zaměstnanců, musel Vojtěch obratem zastat jeho roli. To byl zlomový bod. Všechny jeho zájmové aktivity šly stranou, a když v roce 2020 udělal státnice, bylo zřejmé, jakou cestou se vydá. Dokonce věděl, jakým směrem by ta cesta měla vést a co je k tomu potřeba. Téma jeho diplomové práce – s rozsahem sto padesáti stran – totiž bylo: dlouhodobý strategický koncept rozvoje rodinného vinařství vč. marketingového pohledu a cílů. „Zatím postupujeme podle diplomky. Jen roky nesedí. Zpomalil nás covid a vyřizování stavebních povolení,“ říká Vojtěch, který také od roku 2018 vystřídal maminku ve sklepě coby tzv. enolog. Po třiceti letech, kdy vedli vinařství rodiče, přebírá žezlo nejmladší z jejich synů.