Je rozdíl mezi vínem, které vyhrává soutěže, a tím, které chce člověk pít, říká vinař Válka 

Parkuji v Nosislavi, pod starým javorem, před Vinařstvím Válka – prvním vinařstvím na cestě z Brna na jih. Otevírám dveře Vinařského dvora a vstupuji do oázy klidu, kde ševelí voda, pergola vrhá stín na dřevěné stolky, za kterými roste tráva. V pravém zadním rohu stojí dlouhý degustační stůl, naproti němu letní kuchyň a vedle ní „korkoviště“ – pískoviště, které je místo písku syceno korky od vína. Věřte, že to bude nejoblíbenější místo pro vaše malé ratolesti během toho, co vy budete degustovat víno. Do ruky u vchodu hned po pevném stisku dostávám sklenici s oranžovým vínem. „V roce 2018 se nám urodilo hodně Pálavy, tak jsme se ji rozhodli macerovat na slupkách a výsledkem bylo velmi dobré oranžové suché víno, což pro tuto odrůdu není příliš obvyklé. Byl to pokus, ale také jsme věděli, že je to styl, kterým chceme jít. Do budoucna plánujeme mít všechna naše vína nefiltrovaná a suchá. Navzdory tomu, že si tím odradíme část zákazníků. Naší snahou je i osvěta, protože mnoho lidí žije v předsudcích a zažitých očekáváních. Např. že suché víno se rovná kyselé víno,“ říká třicetiletý Vojtěch Válka.

Tři bratři

Vojtěch je nejmladším ze tří synů manželů Válkových. Ti se v roce 1991 rozhodli založit vinařství, protože víno bylo jejich koníčkem. V té době s ním ale žádné konkrétní plány neměli. Vystudovaná ekonomka Milada Válková tehdy pracovala v bance a díky tomu, že její manžel Karel Válka vystudoval Zahradnickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně, vyučoval na Střední zahradnické škole v Rajhradě. Otec rodiny se staral o vinohrad, manželka školila víno ve sklepě. „Mamka dělala víno tak, aby bylo hezké a dobře prodejné. Já s touto filozofií nesouhlasím. Do vína chci otisknout svůj vlastní styl a nepřizpůsobovat se většinové společnosti. Buď lidem naše víno zachutná, nebo půjdou jinam,“ usmívá se Vojta. Jeho o jedenáct let starší bratr Zbyněk je zvukař a o čtrnáct let starší Vítek je grafický designér. Každý ze tří bratrů vnímal zálibu svých rodičů odlišně. „Pro bratry to byla spíše spousta dřiny a žádná dovolená. Pravda je, že se tomu rodiče doslova obětovali a jakékoli peníze, které se z vína získaly, šly obratem zpátky do vinařství. Je to běh na dlouhou trať. Když je ve vinařském světě návratnost deset až patnáct let, tak je blesková,“ říká nejmladší ze synů, který si k vínu našel cestu postupně. Nicméně už odmalička ve škole tvrdil, že to, co jej nebaví, se přece nemusí učit, protože stejně jednou bude vinařem. Nakonec Vojtěch vystudoval ekonomiku podniku a mezinárodní obchod na VUT v Brně. Ve vinařství pomáhal odmalička, a to i přesto, že během svého dospívání trávil spoustu času hraním her na počítači.

Strategie z diplomky

Vinařství se manželům Válkovým postupně zvětšovalo a vyžadovalo mnohem víc práce. Když v roce 2018 odešel během vinobraní jeden z klíčových zaměstnanců, musel Vojtěch obratem zastat jeho roli. To byl zlomový bod. Všechny jeho zájmové aktivity šly stranou, a když v roce 2020 udělal státnice, bylo zřejmé, jakou cestou se vydá. Dokonce věděl, jakým směrem by ta cesta měla vést a co je k tomu potřeba. Téma jeho diplomové práce – s rozsahem sto padesáti stran – totiž bylo: dlouhodobý strategický koncept rozvoje rodinného vinařství vč. marketingového pohledu a cílů. „Zatím postupujeme podle diplomky. Jen roky nesedí. Zpomalil nás covid a vyřizování stavebních povolení,“ říká Vojtěch, který také od roku 2018 vystřídal maminku ve sklepě coby tzv. enolog. Po třiceti letech, kdy vedli vinařství rodiče, přebírá žezlo nejmladší z jejich synů.

Pozemky v dezolátu

Vzhledem k tomu, že měl Karel Válka zkušenosti z jednotného zemědělského družstva JZD, kde nějaký čas také pracoval, věděl, že čím víc chemie se do půdy dává, tím rychleji je mrtvá. I proto své vinařství – jako jedno z prvních – registroval v rámci tzv. organického režimu. „Vyrůstal jsem v tom, takže nechápu, proč někdo chce hospodařit jinak než organicky. Samozřejmě člověk při takovém rozhodnutí musí být smířen s tím, že deset až patnáct let budou nekonzistentní výnosy, nestabilní kvalita a že se nesmí dívat, jaký to má aktuálně ekonomický dopad. Ale pokud bude trpělivý, vrátí se mu to,“ říká Vojtěch Válka. Jeho rodiče začali s dvaceti ary. Během třiceti let pak dokupovali a napravovali další části půdy. „Peněz nebylo mnoho, tak rodiče kupovali i pozemky v dezolátních stavech – ať už měly vymleté rigoly, které bylo třeba zavézt, či strmé svahy. Avšak za pět let je proměnili v krásné polohy. A nepřestáváme o ně pečovat – terénními úpravami se bráníme proti vodní erozi, výsadbou stromů zlepšujeme mikroklima v krajině. Dnes hospodaříme na jedenácti hektarech,“ popisuje Vojtěch. Rodinné vinohrady obhospodařují Válkovi traktorem a zároveň ručně, tvoří si vlastní kompost, do kterého dávají jak organickou hmotu z vinařství, tak kompost od lidí, kteří místo do bioodpadu volí závoz do vinařství. Rodina Válkova má také vlastní drtič na dřevo i tzv. rozmetadlo kompostu, které rozděluje organickou hmotu rovnoměrně do řádků.

Zdejší půda pod vinnou révou je kombinací jílu, spraše a vápence. Jde o tzv. karpatský flyš, podloží bohaté na vápno. Bez problémů se na něm daří modrým odrůdám, přičemž Válkovi si oblíbili Cabernet Sauvignon, Cabernet Moravia, Pinot Noir neboli Rulandské modré a Frankovku. Z bílých se vinařství daří pěstovat obzvláště odrůdy Veltlínské zelené, Pálava, Ryzlink rýnský a vlašský.

Operní pěvkyně someliérkou

Po dvou letech, kdy Vojtěch naskočil do rodinného byznysu s vínem, potkal svoji budoucí manželku Natálii. Navzdory tomu, že pochází z Karviné, kde o vinohrady nezakopnete, vínu propadla. K vínu ji dovedla maminka, která učí na hotelové škole a každoročně jezdí se svými studenty na someliérské soutěže. Když byla Natálie ve druhém ročníku na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde studovala obor operní zpěv, nabídla jí maminka, zda by s ní nejela na someliérskou soutěž. „Neměla jsem tehdy žádnou brigádu, chyběla jsem jí a vždy jsme spolu rády pily víno a hovořily o něm, tak mě nalákala na soutěž. Že je tam prý vždy dobrý raut, ten mě tehdy zajímal nejvíc. Nastudovala jsem si teorii, mamka mi ukázala dekantaci vína a já se na své první someliérské soutěži – v kategorii juniorů – dostala do finále,“ popisuje Natálie, která skončila na 3. místě. 

Výhrou byla exkurze po vinařstvích na Moravě. Díky tomu se v roce 2016 do jižní Moravy zamilovala. O víno se začala intenzivněji zajímat, našla si brigádu v brněnském vinném baru a pokračovala v someliérských soutěžích. Začala se pravidelně umisťovat ve finále v kategorii profesionálů. Když v roce 2019 dokončila školu, každý se jí ptal, kde bude mít angažmá. „Měla jsem pocit, že zpívat musím, ale přitom mě srdce táhlo jinam,“ říká Natálie. 

Rozhodla se nechat si rok na rozmyšlenou, ve vinném baru se stala provozní a k tomu učila na základní umělecké škole v Karviné. A stalo se, že na jedné vinařské akci v centru Brna potkala Vojtěcha. „Kvůli covidu jsme museli vinný bar zavřít, tak jsem se domluvila s Vojtou, že pomohu s vinobraním. Nastěhovala jsem se sem a už tady zůstala,“ říká devětadvacetiletá Natálie.

Jinak, než čekáte

Začali spolu natáčet zábavná edukativní videa, fotit fotky v duchu víno jako životní styl a dle svých slov nabourávat stereotypy ve všem, co tvoří. Jedním takovým je již zmíněná oranžová suchá Pálava. Nebo Ryzlink vlašský. „Opět je úplně jiný než většina vlašáků, je lehčí, pitelnější, má nižší alkohol. Obecně chceme dělat všechna naše vína ve svěžím duchu. Klíčové pro nás je, aby naše vína lidi bavila. Podle mého názoru je totiž obrovský rozdíl mezi vínem, které vyhrává soutěže, a tím, které chce člověk pít,“ říká Vojtěch. 

Také Cabernet Moravia si rozumí s tamním podložím, i když tuto odrůdu dle slov Vojtěcha řada vinařů nemusí. „Díky tomu, jaké máme polohy vinic, dokáže hrozen dobře dozrát a nemít vysoký obsah cukru, což ve finále znamená i nižší obsah alkoholu. Jsou v něm jen jemné zelené tóny, je ovocnější, zato kořenitější. Právě Cabernet Moravia ve větších objemech vyvážíme. Důvodem je jeho lehkost a svěžest čili protiklad vůči těžším jižanským červeným vínům. Nedávno jsme jej posílali do Japonska,“ říká Natálie.

Mezi růžovými víny prý stojí za zmínku – nejen díky názvu – cuvée Cabernetu Moravia a Frankovky. Francouzské slovo La guerre, po kterém je víno pojmenováno, znamená „válka“. Jednou rodiče omylem dolili Frankovku Cabernetem Moravia a dost se proto pohádali, proto „válka“. Nicméně cuvée bylo tak dobré, že jej od roku 2008 dělají cíleně. Každý rok dostává každá odrůda v lahvi novou etiketu. Karel Válka totiž s oblibou maluje akvarely, do jeho myšlenek souvisejících s vínem a přírodou vás vtáhnou nejen etikety, ale i obrazy na stěnách vinařství. 

Velkou výzvou a snem je pro Vojtěcha a Natálii vybudování vlastní restaurace. Oba je baví gastronomie a je to vidět už nyní v rámci zážitkových akcí, které ve dvoře pořádají – např. pravidelné měsíční grilování s živou hudbou nebo degustační večeře. „Koncept naší vysněné restaurace je takový, aby lidé chodili prioritně za námi a to, co je aktuálně na menu, by pro ně bylo vedlejší. Stačilo by jim vědět, že je to lokální, sezonní a dobré,“ říká Vojtěch.

Jedině lokálnost 

Už nyní si ortodoxně zakládají na lokálních surovinách, takže se ve vinařství setkáte např. s produkty od Ekofarmy Člupy z Bučovic, Sýrárny Kroupa z Dolních Dunajovic nebo od řeznictví U Prokešů z Žabčic. „Až budou růst na Moravě olivy, budeme je mít na stole,“ vysvětluje Vojtěch. K posezení u vína si můžete objednat např. škvarkovku paní vinařky, tlačenku s dýňovým olejem, nakládaný čerstvý sýr nebo trhané maso ve skle. Ale i čočkovou a gulášovou polévku nebo sýrové a uzeninové prkénko z lokálních farem a od místních řezníků. „Nedávno jsme byli ve Štýrsku a tam to funguje opačně než u nás – zákazníci nechtějí na talíři nic, co by nebylo z lokálních zdrojů. Lokálnost v Rakousku podporují nejen sami návštěvníci, ale i stát. Kdyby ten náš chtěl, může tomu jít také naproti,“ uvádějí mladí manželé.

Natálie s Vojtěchem posouvají rodinné Vinařství Válka mílovými kroky kupředu. V loňském roce získali ocenění Farma roku i Vinařství roku v kategorii malých vinařství. „Je příjemné dostávat ocenění, ale nepotřebujeme každoročně sbírat trofeje, raději bychom chtěli najít čas jezdit za inspirací do zahraničí,“ říkají oba. Čas je to, s čím teď nejvíc bojují. Zároveň je čeká letní turistická sezona, výstavba výrobní haly, protože jsou na hraně výrobních a skladovacích kapacit, přičemž dvůr se stane pouze rekreačním místem. Přistaví se k němu kuchyň, prodejna a vznikne prosklená degustační místnost. Výhledově také ubytování.