Česká rodina vyhodí ročně jídlo za 14 tisíc. Tipy, jak snadno omezit plýtvání

Když šéfkuchař a podnikatel Pavel Drdel otevíral před několika lety ve Strakonicích restauraci Sůl a Řepa, měl jasno ve dvou věcech. Vedle vaření z čistě lokálních potravin se zaměřil na to, aby v jeho podniku nepřišla nazmar ani slupka od brambor. Nechtěl, aby se plýtvalo potravinami, které farmáři dodávají do jeho restaurace. A tak když pracuje se zeleninou, snaží se zužitkovat třeba i nať. A pokud snad existuje něco, pro co opravdu v kuchyni využití nemá, například slupky od česneku, nehází je do koše, ale do kompostu.

„Letos jsme použili například i větvičky z chvojí, které v zimě zakrývaly skalku u restaurace. Posloužily jako improvizované špejle pro špízy z hlívy ústřičné,“ říká restauratér Drdel. V Soli a Řepě se používají například řepné slupky v podobě „řepného prachu“, jejž šéfkuchař sype do polévek: většinu zeleniny totiž odebírá v biokvalitě od farmářů, kteří nepoužívají chemické přípravky. Další metodou, jak se vyhnout vyhazování jídla, je, že nespotřebované přebytky zavaří pro období, kdy na polích nic neroste. 

Snaha neplýtvat potravinami a naopak to, jak moc se jimi ve skutečnosti plýtvá, je totiž velké téma, a to nejenom v České republice.

Plýtvající domácnosti

I když se v číslech o plýtvání potravinami skrývají nejasnosti, k čemuž se ještě dostaneme, je jisté, že v Česku se zbytečně vyhazuje jídla opravdu hodně.

Podle posledních dostupných dat Eurostatu z roku 2020 srovnávajících data z celé Evropské unie zodpovídají české domácnosti ročně za zhruba 743 tun potravinového odpadu v zemi, a to z celkových 972 tisíc tun. V rámci zpracování a výroby se pak vyplýtvá 100 tisíc tun, v obchodních řetězcích 64 tisíc tun, v restauracích 38 tisíc tun a v primární výrobě 27 tisíc tun.