Padouch, nebo hrdina. Jak se z atentátníka stala popkulturní ikona

Rčení „pro jednoho terorista, pro druhého bojovník za svobodu“ jsem si znovu připomněla vloni v Bělehradě. Z fasády v centru města na mě hleděla dvoumetrová tvář Gavrila Principa, srbského studenta, člena radikální organizace Mladá Bosna, jehož výstřely v bosenském Sarajevu před 110 lety usmrtily následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda a jeho manželku Žofii a staly se rozbuškou první světové války. Streetartových Principů je v srbském hlavním městě několik. Jeho planoucí pohled, dost možná důsledek tuberkulózy, hypnotizuje kolemjdoucí i z triček prodávaných jako suvenýry. Atentátník se stal popkulturní ikonou jako tolik bouřliváků, kteří zemřeli mladí a fotogeničtí.

Princip má v Bělehradě i vlastní ulici, a to už od poloviny 20. století. Přímo v Sarajevu připomínky na něj většinou neměly dlouhého trvání. Pamětní sloup vztyčený na místě útoku v roce 1917, uctívající ovšem oběti, nikoli střelce, vydržel jen rok. Pamětní deska tamtéž byla odstraněna ve čtyřicátých letech během německé invaze. Nedochovala se ani poválečná deska s partyzánskou hvězdou, již „na znamení neskonalé vděčnosti Principovi a jeho druhům v boji proti germánskému uchvatiteli věnovala mládež Bosny a Hercegoviny“. Během války v devadesátých letech zmizely i reliéfní otisky podrážek na místě, odkud Princip střílel. Most, u nějž k atentátu došlo, za dob Jugoslávie nesoucí Principovo jméno, už se zase jmenuje Latinský. Mimochodem, v Terezíně, kde vězněný Princip zemřel, byl v roce 1946 vztyčen pomník „Jihoslovanským národním mučedníkům“ a k Malé pevnosti dodnes vede Principova alej.

Principův odkaz se v uplynulém století měnil podle toho, odkud foukal politický vítr. V jugoslávském království se na něj jako na levicového anarchistu pozapomnělo. V socialistické Jugoslávii platil za národního hrdinu, který bojoval za osvobození všech jihoslovanských národů od rakouského útlaku, mlčelo se ale o jeho nacionalismu. Teprve s Miloševićovým režimem se Princip stal srbským vlastencem a zvláštní úctě se těší v Republice srbské, která vznikla na území Bosny a Hercegoviny coby důsledek rozpadu Jugoslávie a následné války.

„Gavrilo Princip byl hrdina,“ prohlásil v roce 2015 tehdejší srbský prezident Tomislav Nikolić, když v Bělehradě odhaloval Principovu sochu. Bělehradský park, kde socha stojí, byl po Principovi pojmenován v roce 2017 a ve stejném roce vznikla i literární cena nesoucí jeho jméno. Podle jejích zřizovatelů „byl Princip velký srbský vlastenec, a nikoli terorista, jak ho vykreslují historikové na Západě“.

Historie je tvárná, podléhá interpretacím a vždy vypovídá o době, která se za ní ohlíží. A tak drobný, podvyživený bosensko-srbský souchotinář, který se připletl ke světoborným událostem, zůstává nadále projekčním plátnem, na něž si každý promítne, co se mu hodí.