Na demenci se hledá lék. Ale řeší se i to, jak stavět města a domy, abyste se v nich neztratili

Loni měl premiéru film Tancuj Matyldo, jehož ústředním tématem je Alzheimerova nemoc. Co jste na filmu jako lékař ocenil?

Film velice dobře ukazuje, že tato nemoc nezasáhne jenom samotného člověka. Je tam vykresleno, jak se o sebe dokážete do pokročilého věku bez problému postarat, ale pak to najednou nejde. Když to srovnáte s jinými onemocněními, třeba vysokým krevním tlakem nebo cukrovkou, demence je z tohoto ohledu daleko víc nemocí se sociálním přesahem. Nepostihne jen vás, ale i vaše okolí, rodinu. I proto se nyní zvyšují zdravotní i celospolečenské nároky na péči o lidi s demencí.

Epidemiologická data jsou navíc opravdu neúprosná…

To je pravda. Ruku v ruce se stárnutím populace se zvyšuje i počet lidí diagnostikovaných s demencí, dvě třetiny z toho jsou lidé s Alzheimerovou nemocí. Nyní jsou navíc vidět ty opravdu silné ročníky, které se posouvají do věku 65–70 let, a je to taková vlna, někdy se tomu říká tichá epidemie. A když si vezmeme například index závislosti, tak k roku 2050 bude na jednoho seniora 1,7 pečujícího. V současné době to jsou tři pečující.

Před čtyřmi lety vešel v platnost Národní akční plán pro Alzheimerovu nemoc a obdobná onemocnění, který schválila vláda a který by se měl naplňovat mezi lety 2020–2030. V čem konkrétně může tento strategický dokument pomoct?

Autory jsou ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo práce a sociálních věcí a také Národní ústav duševního zdraví. Ze všech předchozích strategických dokumentů se vytvořil a rozpracoval jeden jediný, který jednotlivé aktéry zavazuje k tomu, naplňovat stanovené klíčové aktivity. To byl zásadní posun. Do té doby sice v rámci reformy psychiatrické péče vznikala spousta nápadů, co by se všechno mělo dělat, ale tohle je skutečně klíčový dokument, který má za cíl posouvat teorii co nejvíc do praxe.

Lze to chápat tak, že už česká společnost pochopila, že je toto téma opravdu nutné začít řešit?

Myslím, že už dlouho víme, že je to důležité téma, jenže to dlouho nebylo společensky prosazované téma. A to se nyní začíná měnit. My to v Národním ústavu duševního zdraví vidíme i na tom, že se nám daří získávat na naše projekty finance z různých grantů. To dřív nebylo.

Myslet na prevenci

Co je nutné udělat, abychom tuto tichou epidemii zvládli co nejlépe?

Je toho víc. Určitě nám chybí větší propojenost mezi praktickými lékaři a specialisty a i mezi jednotlivými specialisty. To mimo jiné souvisí i s otázkou včasné diagnostiky. Když přijde diagnóza včas, dají se projevy nemoci zpomalit a člověk se delší dobu udrží soběstačný. Tady se mluví o takzvaných trojkách: každé tři sekundy je někdo na světě diagnostikován s demencí, zároveň je to ale jen jedna třetina všech lidí, kteří s demencí skutečně žijí.