Logo

Jsou tací, kteří už válce přestali říkat válka. Ze strachu, kdo je uslyší, říká krymský Tatar

17. května 2024

ČTK/Profimedia.cz

Jsou jednou z obětí sovětské, potažmo ruské politiky na poloostrově Krym: etničtí krymští Tataři. Přesně před osmdesáti lety, v květnu 1944, byli kompletně deportováni do jiných částí SSSR, vrátit se směli až o pětačtyřicet let později. Další ranou pro ně byla ruská anexe Krymu v roce 2014 a později i invaze na Ukrajinu. Dnes tvoří většinu z asi dvou stovek politických vězňů na poloostrově a jsou terčem represí, připomíná krymskotatarský obhájce lidských práv Ali Orazov.

Začněme od smutného výročí, které si krymští Tataři připomínají každý rok 18. května. Toho dne v roce 1944 začala deportace celého národa z Krymu do jiných částí SSSR, hlavně do Střední Asie. Připomenete, co se tehdy stalo?

Přesně tak, na přímý rozkaz Stalina byli tehdy všichni krymští Tataři naloženi do dobytčáků a odvezeni z Krymu pryč. Týkalo se to i mé rodiny, babičky s dědou. Měli tehdy dvouleté dítě a novorozence, ten po cestě zemřel. Na Krymu museli Tataři nechat takřka všechen svůj majetek, jejich domy pak Stalin nechal osídlit Rusy.

Kolik lidí bylo deportováno?

Odhady historiků se různí, od necelých dvou set tisíc lidí až po čtyři sta tisíc, přičemž odvezeni byli i příslušníci jiných národů, například Řekové, Arméni nebo Bulhaři. Nicméně krymští Tataři tvořili drtivou většinu deportovaných. Podmínky transportu byly otřesné, lidi byli namačkaní ve vagonech, bez vzduchu, vody, jídla nebo hygieny. Tisíce jich zemřely už během cesty, dalších mnoho tisíc pak v přímém důsledku deportace. Stalo se dokonce, že na jednu krymskotatarskou vesnici na Arabatské kose tehdy sovětské úřady zapomněly, přišlo se na to v létě 1944. Aby nemuseli organizovat dodatečnou deportaci, naložili příslušníci NKVD (sovětské tajné policie – pozn. red.) všechny obyvatele vesnice na starou loď, kterou vyvezli na Azovské moře a tam potopili. Jednalo se o stovky lidí.

Nucené přesidlování etnických nebo jiných velkých skupin obyvatel v rámci SSSR bylo součástí Stalinovy politiky. Povězte, čím tehdy sovětský vůdce deportaci krymskotatarského národa zdůvodnil?

Sovětská propaganda vykreslovala krymské Tatary jako zrádce, kteří kolaborovali s nacisty.

A kolaborovali?

Samozřejmě se mezi statisíci krymskými Tatary našli tací, kteří s Němci aktivně kolaborovali, tak jako všude, i v tehdejším Československu. A podobně se, mimochodem, i nyní najdou tací, kteří aktivně kolaborují s Rusy. U nás, podobně jako třeba v pobaltských zemích, je však celá otázka kolaborace s nacisty o něco složitější.

V jakém smyslu?

Musíme si uvědomit, že ve chvíli, kdy přišli Němci, už byl Krym z pohledu našeho národa okupovaný – právě Sovětským svazem. Desetitisíce krymských Tatarů se ve dvacátých letech staly oběťmi hladomoru, kolektivizace zemědělství, sovětský režim boural mešity, zakazoval páteční modlitby, zkrátka život pod sovětskou mocí byl ohromně těžký. Řeknu vám, co znám z vyprávění svých předků. Když se za války blížili sovětští partyzáni, celá vesnice se běžela schovat do lesa. Protože se báli, věděli, jak se Sověti chovají, především že seberou všechno jídlo, které najdou.

Němci to nedělali?

Němci se chovali civilizovaněji. Mešity nechávali na pokoji, i modlitby povolili. A teď si představte, jak asi reaguje prostý vesničan, který se o politiku nezajímá a všechno posuzuje podle toho, co přímo vidí. Cpou mu do hlavy, že Němci jsou zločinci a okupanti, ale tihle okupanti se k němu chovají líp než předešlý režim. Moje babička mi vyprávěla takovou historku…

Podpořte Reportér sdílením článku