Cestou necestou. Pokud máme do Evropy patřit, potřebujeme tam dobře dojet

Co jsem překročil padesátku, dělají si ze mě potomci blázny kvůli věku. Velmi rádi se vyptávají na osobní zážitky z první republiky nebo z dob c. k. mocnářství. Nedávno jsme se k téhle hře vrátili cestou na hory do Itálie. Přišla totiž řeč na to, že ještě pamatuji doby, kdy neexistoval iPhone s navigací. A i to, kdy se stály dlouhé fronty na hraničních přechodech. Docela mě pak překvapilo, že jak příchod prvního iPhonu, tak i zrušení hraničních přechodů připadaly až na rok 2007. Býval bych se vsadil, že jsem s chytrými mobily i volným průjezdem do ciziny prožil víc než jen poslední třetinu dosavadního života.

Chtěl jsem v rámci té dinosauří debaty přihodit i vzpomínku na časy, kdy od nás do Německa nevedla žádná dálnice. Ale tím bych nejspíš nezaujal, uvážíme-li, že do takového Rakouska nevede žádná dálnice dodnes. Nestačilo nám na to ani pětatřicet let od pádu socialismu.

Jestli něco považuji za opakované selhání různých vládních garnitur – lhostejno zda pod vedením ODS, ČSSD, nebo ANO –, tak to je neschopnost zařídit pořádné dopravní propojení Česka se zbytkem Evropy.

Začátkem května se vzletnými slovy připomínalo dvacáté výročí od „našeho vstupu do Evropy“. Jenže my do té Evropy i po dvaceti letech dojedeme leda po dvou dálnicích do Německa, po jedné celkem bídné na Slovensko a po jedné relativně čerstvé do Polska. Vlakové spoje do okolních metropolí jsou spíše průměrné. O vysokorychlostních tratích sice padají velké sliby ve volebních kampaních, ale než se postaví aspoň první, já osobně už dávno nebudu ve stavu, abych si vzpomněl, kde jsou v Praze nádraží.

V tomto čísle Reportéra píšeme o proměnách cestování i o nadcházejících evropských volbách. Zdá se, že jedním z témat, které vzbuzuje u části voličů pozdvižení, je plánovaný konec spalovacích motorů. Nedokázal bych posoudit, zda je rok 2035 na takový zákaz moc brzy, moc pozdě, nebo tak akorát. Ale jsem si docela jistý, že po bídných cestách se bude jezdit stejně špatně na benzin i na elektřinu. 

Pokud máme do té Evropy skutečně trvale patřit, potřebujeme tam dobře dojet – rychlým vlakem a po existujících dálnicích. Tak třeba za dalších dvacet let…

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám samé šťastné cesty a také příjemné čtení.

P.  S.: Příští číslo vychází v pondělí 3. června.