Písničkář Vladimír Merta: Důchod se odkládá

Každý, kdo má dneska suterénní studio, stojí před otázkou: kdy konečně nahraješ to, co ti neodbytně zní v hlavě, co odkládáš na lepší časy, až budeš mít soustředění, touhu a techniku, které se jaksi nedostává? Kolik koncertů ještě stihneš odehrát a kolik nezhudebněných textů ti zbývá? 

Během covidu jsem začal zhudebňovat texty, které už nezvládnu dotáhnout do konce – výsledkem je okno do písničkářovy duše. 

Sedím sám s kytarou před třemi mikrofony, nahrávky se vrší, vybírám tematicky související písně. 

Pod názvem Nejisté jistoty vyšlo péčí nakladatelství Galén první z devíti CD. Titul vyjadřuje pocity, které má písničkář ve veřejné samotě domácího studia, které nabízejí neomezený čas, ale i knutu neomezené svobody. Neomezuji se žánry ani autocenzurou. To se týká nejen hudebního zpracování, ale i pochybností o stavu stárnoucího hlasu a nezkrocené touhy vstoupit na nová území. 

Hudebně se motám v kruhu od sarkastické parodie, stylizovaného blues, dylanovky, cohenovky, folklorní inspirace, od fada přes folkový šanson a litanii až po oděský romans. 

Střídám kytary, nálady a osvědčené rytmy a hmaty, ale při tom mě napadají i nové melodie a texty, je to jedna nekončící improvizace. 

Odchod do důchodu se odkládá. Alespoň v tom jdu s požadavky doby.