Jakou práci má táta? Sbírá umění. Společná výstava Jana Bejšovce a jedenáctiletého syna

Když má jedenáctiletý Johan ve škole říct, jakou práci dělá jeho táta, některé spolužáky to překvapí. „Táta sbírá umění,“ říkává totiž Johan Bejšovec – a má naprostou pravdu. Je totiž synem sběratele Jana Bejšovce, který se této činnosti věnuje už od osmdesátých let, kdy jako mladý student emigroval do Švédska. Už dávno může být určitě označován za „profesionálního sběratele“, protože jde o jeho hlavní obor – a tomu odpovídá i nasazení a energie, které mu věnuje.

S příslušnými geny se nejspíš už narodil, odmala totiž sbíral kdeco. „Pamatujete si na žvýkačky Donald, jak v nich byly takové malé komiksy? Tak ty jsem sbíral. Stejně tak nálepky ze sirek nebo známky,“ vypráví Jan Bejšovec. První seriózní sbírkou se pak podle něj staly verneovky. „Rád jsem je četl a taky shromažďoval. Zhruba od třetí třídy jsem jezdil po Praze po antikvariátech a vyhledával je. Později jsem si pořídil knihu, kde byl soupis všech děl Julesa Vernea vydaných v češtině, a podle toho jsem věděl, co hledat dál,“ popisuje svůj tehdejší zápal.

Vedle sběratelské vášně zahořel v raném věku ještě jednou láskou. A to ke Švédsku. „Nevybavuji si žádnou konkrétní příčinu nebo impulz, prostě jsem zhruba od třinácti fandil všemu švédskému, četl jsem si ve švédštině pro samouky a věděl jsem, že tam chci jednou žít,“ vzpomíná Jan Bejšovec.

Švédský sen

V roce 1985, když mu bylo dvacet, svůj plán uskutečnil. Spolu s tehdejší přítelkyní jeli do Jugoslávie a při výletu do italských Benátek se odpojili. Pak překročili, často za docela dramatických okolností, všechny hranice po cestě, až dorazili do Janova vysněného Švédska. Přihlásili se na policii jako emigranti a po úvodních pobytech v utečeneckých zařízeních a nezbytném kurzu švédštiny získali zhruba po roce a půl povolení k pobytu. Následně si udělali ve zrychleném tempu švédskou maturitu a začali studovat na tamní univerzitě. Mimochodem, Jan Bejšovec má dodnes švédské občanství, a je tak vlastně poddaným krále Karla XVI. Gustava, což mu prý velmi vyhovuje. 

Ještě během úvodního kurzu švédštiny se on i přítelkyně seznámili s cukrářem Rudolfem Linkou (synem slavného prvorepublikového lahůdkáře Linky a také otcem známého hudebníka Rudyho Linky). Ten emigroval do Švédska zhruba o osm let dříve a v Göteborgu si otevřel podnik Fructus. Jan s přítelkyní u něj získali práci a mimo školní hodiny si tam vydělávali na živobytí.