Školy a nadané děti. Často ani nevědí, kolik jich mají ve třídách

Hodiny ukazují 9.15, za okny to vypadá na slunný den. Stanislava Hlavinková zrovna nakreslila druhákům na tabuli několik sčítacích pyramid. Deset okýnek v každé pyramidě je prázdných, žáci dostávají za úkol do nich doplnit a sčítat libovolná čísla. Všichni počítají do svých sešitů. Kdo chce, chodí k tabuli.

Po deseti minutách se učitelka patnácti žáků, sedících v malé učebně, zeptá, jak jim to šlo a na co jsou hrdí. Ruku zvedá Adélka. Pochválí se, že v pyramidě sčítala do stovky. Anička v protější lavici řekne, že je ráda, že úkol zvládla. Šimon spolužákům oznamuje, že skryl do pyramidy dnešní datum. Někdo jiný se do ní rozhodl vepsat nikoli kladná, nýbrž záporná čísla. Další se zas pustili do sčítání čísel s desetinnými místy. 

V 9.40 zvoní. Hodina končí, děti se rozutíkají do kmenových tříd. Stanislava Hlavinková míří do jiné učebny, kde ji čeká podobný počet žáků, tentokrát třeťáků, a opět hodina matematiky. Do 28. základní školy v městské části Lobzy na kraji Plzně chodí víc než šest stovek dětí. Škola s šedou fasádou je v tomto západočeském městě i v blízkém okolí známá tím, že s nadanými žáky umí pracovat. 

Hledáme si je sami

Plzeňská škola si v okolních mateřských školách a následně i u zápisu do prvních tříd sama vytipovává a pomocí sady testů odhaluje děti, které mají víc znalostí, než je v jejich věku obvyklé. Druhou variantou je, že rodiče přinesou do školy zprávu z pedagogicko-psychologické poradny.

Od první až do páté třídy to pak v Plzni vypadá následovně: na každou hodinu matematiky se přibližně pět dětí z každé třídy (jeden ročník čítá vždy kolem šedesáti až sedmdesáti žáků) přesune do učebny, kde mají matematiku často přesahující učivo daného ročníku. A pak se zase každý vrací zpátky do své třídy. „Na druhém stupni už tento systém nemáme, protože většina dětí z matematické skupiny odchází na gymnázia a takovou třídu už bychom neposkládali,“ konstatuje Hlavinková.