Nová generace pouště. Jak věda mění periferii Izraele

Oblast zvaná Negev, v překladu z hebrejštiny „suchá“, zaujímá více než polovinu území dnešního Státu Izrael. Reliéfem a stářím jednotlivých vrstev jde o rozmanité území rozkládající se mezi Saharou a Arabskou pouští. Před stovkami milionů let tu bývalo dno oceánu, což je dodnes patrné na struktuře zdejších skalních útvarů. Členitý, převážně kamenitý terén se směrem k jihozápadně ležícímu Sinajskému poloostrovu, jenž je dnes součástí Egypta, mění v částečně písečnou poušť se sporadickými dunami. 

Negevská oblast je ovšem pestrá, i pokud jde o různá mikroklimata a vegetaci. Výskyt rostlin i cesty zvířat určuje schopnost země udržet vláhu. V zimním období, které trvá zhruba od konce listopadu do počátku února, zaplavují dna hlubokých údolí zvaných vádí bleskové povodně a proměňují je na dočasné dravé řeky. Voda se však ztrácí tak rychle, jak se objevila. Zůstávají po ní prázdné ulity a rostliny, jejichž odolnost inspiruje tradiční medicínu, stejně jako moderní vědu.