Vysoké IQ vás před Alzheimerovou nemocí neochrání, říká neuroložka

Paní doktorko, mám problém, když každý druhý den hledám klíče?

Hledat občas klíče nebo čas od času zapomenout vytvořit poznámku v kalendáři je vcelku normální. Stejně tak chtít koupit dvacet věcí a dvě z toho domů nepřinést. Co už normální není, je jít do obchodu pro rohlíky, mléko a máslo a vrátit se místo toho s něčím úplně jiným, například s čokoládou.

Je to ta pravá chvíle vyhledat lékaře?

Může to být impulz. Na neurologii řešíme spíše časnější stadia Alzheimerovy nemoci (AN), není vhodné rozsáhle došetřovat pacienta ve vysokém věku s řadou komorbidit (dalších souvisejících onemocnění – pozn. red.), jehož stav už nemůžeme terapeuticky příliš ovlivnit a speciální vyšetření by mu nepřinesla žádný benefit. Když porucha kognice trvá delší dobu a nemocný se dostává do pokročilejší fáze nemoci, naše možnosti jsou již omezené.

Přibývá mladých s Alzheimerovou nemocí?

Stále jde o nemoc typickou pro vyšší věk. Riziko výskytu se začíná zvyšovat zhruba po padesátce a s přibývajícími lety dál výrazně stoupá. Na vyšetření však stále častěji chodí i mladší ročníky, lidé často vědí, jak důležité je nemoc zachytit včas, aby bylo možné průběh zpomalit.

Na jaké potíže si mladí stěžují?

Na zapomínání a různé přidružené potíže. U třicátníků a čtyřicátníků však bývají jiného původu, například psychického, potíže s pamětí se často přidružují k depresivnímu prožívání. Hodně chodí i přepracovaní a přetížení lidé, kteří musí řešit mnoho věcí současně, mají problém se koncentrovat a zorganizovat si práci. Povinnosti se jim špatně třídí, zapomínají a okolí je na to upozorňuje.

Jak často onemocní Alzheimerovou nemocí člověk před třicátým rokem života?

V běžné populaci velmi vzácně. Za svoji praxi jsem zažila jen pár případů dědičné formy AN, která se projevuje právě už v mladším věku. Přibližně je to do pěti procent všech případů. Pokud nemá mladý člověk vysloveně pozitivní rodinnou anamnézu ve smyslu známé genetické mutace, která AN způsobuje, můžeme diagnózu zpochybnit na základě věku. Nemůžeme však vyloučit, že se nemoc u daného člověka rozvine v budoucnu. U sporadické formy AN také mohou být přítomny genetické rizikové faktory, které posouvají rozvoj nemoci do nižšího věku. Typickým příkladem je rizikový gen APOE4, který může způsobit, že člověk onemocní o několik let dříve, než by tomu bylo u člověka, který tento rizikový gen nemá.

Jak nemoc diagnostikujete?

Máme k dispozici moderní vyšetřovací metody. Zprvu se však pacienta, případně příbuzného, pokud jej doprovází, především ptáme na příznaky a další důležité informace. Provedeme s ním kognitivní testy, díky čemuž dokážeme jeho kognitivní funkce orientačně zhodnotit. U indikovaných pacientů můžeme provést speciální vyšetření takzvanou pozitronovou emisní tomografií (PET), která umožní odhalit hromadění patologické bílkoviny zvané beta-amyloid v mozku. Ta se u AN vytváří v nadměrném množství a její shluky brání normální funkci nervových buněk, což vede k jejich odumírání a poté projevům této nemoci.

Kolik nových pacientů s AN v nemocnici každý rok diagnostikujete a kolik z nich projde tímto nákladným vyšetřením?

Nemám přesnou statistiku, ročně však diagnostikujeme kolem 300 nových pacientů s AN a asi čtvrtina z nich podstoupí zmiňované speciální vyšetření.

Takže když padesátník nemá příznaky, ale nemoc už je v počátcích, nemusí se na ni přijít?

Představte si situaci, kdy je člověk v podstatě zdravý, nemá žádné příznaky nemoci a rozhodne se nechat vyšetřit z obavy, aby ji náhodou nedostal. Všechny kognitivní testy mu dopadnou dobře a následně se zjistí, že se mu v mozku hromadí beta-amyloid. Otázka pak je, jak se k tomu postavit. Jedna věc je odhalit tento proces včas, ta druhá mít z terapeutického hlediska co nabídnout.

Medicína zatím nemá co nabídnout?

Není možné léčit příznaky nemoci, pokud neexistují. Dokud tedy nemáme spolehlivý lék na příčinu nemoci, není vhodné podobné vyšetření v takzvaném preklinickém neboli bezpříznakovém stadiu či v rámci screeningu provádět. Navíc existují případy, kdy se beta-amyloid v mozku hromadí ve zvýšené míře, ale člověk nakonec příznaky AN v průběhu času nevykazuje.

Vysokoškoláci jsou ve výhodě

Jak vypadá typický postup nemoci?

Kromě poruch paměti se časem dostavují poruchy orientace, lidé nevědí, co je za den, mají problém někam dojít sami, bloudí, nemohou si vzpomenout na slova, jsou méně soběstační. V pokročilejších stadiích u nich vyvolává agresi či zmatenost změna prostředí a přestávají poznávat své příbuzné.
V současnosti používané léky na paměť, takzvaná kognitiva, umí stav pacienta do určité míry stabilizovat, avšak nedokážeme s jejich pomocí nemoc zastavit.

Jak daleko je vývoj léků na příčinu nemoci?

Existují dvě nemoc modifikující léčiva nedávno schválená v USA, která zasahují do dějů odehrávajících se na pozadí nemoci – útočí právě na zmiňované hromadění beta-amyloidu v mozku. Aducanumab byl před dvěma lety schválen podmíněně a zatím se ověřuje jeho účinnost. Druhý lék, Lecanemab, dostal plné schválení v USA v létě a nedávno jej schválili i v Japonsku a v Číně. Ve vývoji a klinickém zkoušení je ale řada dalších léků.

Pro Evropany jsou oba léky zatím nedostupné?

Evropská léková agentura jejich použití v klinické praxi zatím neschválila. Ohledně druhého jmenovaného se v blízké době očekává její vyjádření.

Pacientům v jaké fázi nemoci se tyto léky podávají a jaký je jejich očekávaný efekt?

V počátečním stadiu čili ve stadiu mírné kognitivní poruchy nebo mírné demence. Ve stadiu pokročilé demence je značná část mozku již nenávratně poškozena a jeho funkce není možné obnovit. Očekávaný efekt spočívá ve zlepšení kognitivních funkcí pacienta nebo přinejmenším zpomalení jejich ztráty oproti situaci, kdy by pacient lék neužíval. Pacient by se také neměl léčit s dalšími závažnými nemocemi a užívat léky na ředění krve, oboje významně zvyšuje riziko nežádoucích účinků, jako je krvácení do mozku či mozkový edém.

Jak dlouho před prvními příznaky se mohou odehrávat změny v mozku?

I dvacet let před prvními projevy. Doba od prvních změn v mozku do objevení příznaků je však velice individuální a kromě jiného záleží i na takzvané kognitivní rezervě člověka, tedy na tom, jak byl celý život mentálně aktivní a jak se vzdělával.

Kdy je třeba zpozornět?

Stejně jako v celém lidském těle dochází i v mozku s věkem k únavě. A zapomínání ke stáří přece jen trochu patří. Senior, ale také člověk blížící se seniorskému věku by však měl zpozornět, když ho na zapomínání nebo nutnost opakovat mu vícekrát stejnou informaci začne upozorňovat okolí. Člověk si také může všimnout, že najednou pamětí či kognitivním výkonem zaostává za svými vrstevníky, například spolužáky z vysoké školy.

Jsou vysokoškoláci mezi pacienty v menšině?

Statistiku nemám, jsou ale v určité výhodě. Nižší socioekonomický status a kratší doba vzdělání jsou jedním z rizikových faktorů vzniku nemoci, respektive její urychlovač. Lidé z této skupiny však mají často i řadu jiných zdravotních problémů, zanedbávají více věcí a ani se nemusí dostat do fáze, aby se u nich nemoc rozvinula.

Poskytuje určitou ochranu samotné vysoké IQ?

Vysoké IQ vás před AN neochrání. Může vám ale pomoct vybudovat zmiňovanou kognitivní rezervu, protože inteligentní lidé obvykle mají tendenci se více vzdělávat a být dlouhodobě mentálně aktivní a celkově více pečovat o své zdraví. Tím se pak může oddálit nástup příznaků AN a lidé s vyšší kognitivní rezervou také lépe a delší dobu kompenzují již přítomné příznaky nemoci.

Jak často se lidé přijdou nechat vyšetřit sami od sebe?

Často. Chodí například lidé kolem šedesátky, kteří s odchodem do důchodu mnohdy přestanou být tak mentálně aktivní jako v době, kdy chodili do práce. Když se potom po čase chtějí brigádně vrátit k práci či jiné aktivitě, často zjišťují, že už jim to nemyslí stejně jako dřív, a začnou pociťovat obavy.

Zásadní chyba je tedy nechat mozek zlenivět?

Fyzická i duševní aktivita je nepochybně preventivní faktor nejen pro rozvoj Alzheimerovy nemoci, ale i celé řady dalších nemocí, zejména těch souvisejících s životním stylem. Když člověk přestane chodit do práce, měl by si najít koníček nebo činnost, která jeho mozek zaměstná. Kognitivní rezervu si člověk vytváří celý život, nikdy není pozdě začít se vzdělávat a je potřeba nepolevovat ani po dosažení určitých věkových či životních milníků.

Kdy by měl člověk začít s prevencí?

Už v dětství. Spousta dětí je obézních, nemá dostatek fyzické aktivity, špatně se stravuje. Hned od dětství je potřeba nastavovat zdravý životní styl, který nás provází celý život a ve výsledku ve stáří umožňuje oddálit nástup příznaků Alzheimerovy nemoci nebo nás před ní i chránit. Nikdy není pozdě se například začít učit cizí jazyk, řemeslo nebo hru na hudební nástroj. Aktivita hlavně musí člověka bavit a přinášet mu potěšení.

Zkoumáte i vliv střevního mikrobiomu na rozvoj AN. Které potraviny jsou dobrou prevencí?

Mikroby ve střevě potřebují pro svoji správnou funkci dostatek vlákniny. Příznivý vliv na mikrobiom má tedy dostatečný přísun luštěnin, oříšků, ale také zeleniny, ovoce, ryb a dalších zdravých bílkovin a olejů, často se v této souvislosti hovoří o takzvané středomořské dietě. Naopak velmi škodlivé jsou vysoce průmyslově zpracované potraviny – různé polotovary a jídlo z fast foodů, potraviny s vysokým obsahem soli, jednoduchých cukrů a škodlivých tuků, smažená jídla, slazené nápoje, alkohol. To všechno doslova zabíjí příznivou mikroflóru a negativně mění její složení, což spouští zánětlivé a další nepříznivé změny v těle.

Televize nemusí být špatná

Co můžu udělat pro svého prarodiče, když už se jen dívá na televizi?

Sledování televize nemusí být špatné, když senior se zájmem sleduje kvízy nebo jiné vzdělávací pořady. Problém je, když se jeho život zredukuje na nečinnost. Okolí by se mělo snažit svého nemocného příbuzného nenásilně aktivizovat. Zažité stereotypy se jen velmi těžko odbourávají a se staršími lidmi je to často podobné jako s dětmi, nezřídka se „seknou“ a motivovat je k něčemu může být velmi složité. Musí se na to citlivě – pozitivně přistupovat a vysvětlovat, být trpělivý.

Co může seniorům snahy o aktivní život komplikovat?

Rizikový je například senior, který žije sám v bytě v patře bez výtahu, tudíž nikam moc nevychází, je většinu času osamocený doma a jen jednou začas jej někdo zkontroluje telefonátem. Dlouhodobá sociální izolace má negativní vliv i na fungování mozku.

Proč nemoc dvakrát častěji postihuje ženy? Je to tím, že se dožívají vyššího věku?

Hlavně tím. Skutečnost se dává také do souvislosti s hormony a klimakteriem, není to však jednoznačně vysvětlené a roli mohou hrát i jiné fyziologické mechanismy, o kterých ještě stoprocentně nevíme.

Alzheimerovu nemoc má aktuálně v Česku diagnostikovanou 160 tisíc lidí, v roce 2050 jich údajně bude až 280 tisíc.

Reálné počty jsou ještě vyšší, celá řada lidí zůstává nediagnostikovaná nebo se diagnostikuje pozdě. Populace stárne, spolu s tím bude přibývat lidí s Alzheimerovou nemocí. Počty budou stoupat násobně a je potřeba se na to připravit. Specialistů lékařů, kteří se zabývají diagnostikou a léčbou AN, je málo a chybí i zařízení, která se o tyto pacienty mohou postarat. Mělo by se s tím začít systémově pracovat.

Budou lékaři někdy na riziko rozvoje Alzheimerovy choroby plošně testovat?

V budoucnu pravděpodobně ano, ale to není otázka několika let. Dokud nemáme lidem co nabídnout, myslím tím efektivní terapii, která by byla i široce dostupná, a také dokud není vybudovaná dostatečná síť zdravotnických zařízení, která by kapacitně zvládla nápor nově diagnostikovaných, není vhodné lidi plošně testovat.

Nemáte aspoň nějakou dobrou zprávu?

Ale ano. Zdá se, že jsme na dobré cestě. V současnosti jsou již relativně dobře propracované metody stanovení krevních biomarkerů na AN či neurodegeneraci, které by bylo možné použít na screening rizikových osob. Zatím se používají jenom ve výzkumu či klinických studiích. Jejich zavedení do běžné klinické praxe zatím brání poměrně vysoká cena a technická náročnost.

Mohli by vyšetření krve obstarávat obvodní lékaři?

Ano, díky těmto krevním markerům by bylo možné provést základní screeningové vyšetření rizikových osob již u praktického lékaře. Finální diagnostika, zda osoba má, či nemá AN, a následná léčba pacientů s potvrzenou diagnózou by už byly v rukou specialistů.