Každá rada dobrá. Jak se vyhnout příšerným filmům pro děti

Snad nejhorší, co můžete s předškolákem udělat, když se chce podívat na nějaký film, je otevřít domovskou stránku platformy typu Netflix, HBO, Apple TV… Na monitor se vyvalí záplava animovaných postaviček, o jejichž existenci dospělý sice tuší, ale raději by je vymazal ze života – jak svého vlastního, tak svého potomka.

Problém není v tom, že by v těchto filmotékách nešlo najít skvělý film. Jsou tam a není jich málo. Jenomže dítě ve věku, kdy je závislé na asistenci při zacházení s počítačem, obvykle zaostří na trailer nějaké příšernosti, jejíž sledování je pro každého jen trochu náročnějšího rodiče či prarodiče utrpením. A vymluvit mu rozkliknutí takového filmu je náročné.

Byl jsem proto vděčný, když se u nás doma roznesla informace o portálu DAFilms.cz. Jedna z jeho sekcí se jmenuje Junior a je rozčleněna na kategorie 3–6 let, 7–11 let a 12 a více let. Celý archiv provozuje sdružení Doc Alliance, které zastupuje sedm evropských dokumentárních festivalů (nabízí však i hrané snímky).

Radost jsme měli také z objevu TV Minor, za níž stojí stejnojmenné pražské divadlo. I díky ní zažíváme klidnější výběr, než když jsme se museli domluvit, jestli zvítězí série o duhových jednorožcích, nebo některá z blonďatých superhrdinek. Trvalý přístup ke stovkám (nejen) studentských filmů z celé Evropy, které dokážou zaujmout každou generaci, stojí sto korun.

Komu nevadí skandinávské jazyky (ve filmech pro nejmenší se beztak moc nemluví), může zabrousit na služby dánské či švédské veřejnoprávní televize. Bohužel Česká televize toho kromě svých kostýmovaných vánočních pohádek  zatím příliš nenabízí.