Brajgl na kolečkách. Výrobce tichých kufrů by si zasloužil cenu (s)míru

V roce 2014 proběhla světovými médii zpráva, že radnice v italských Benátkách se chystá zakázat používání kufrů na kolečkách z důvodu hluku, který zavazadla vydávají, jakož i škod, jež páchají na historické dlažbě. Turistům měla za porušení vyhlášky hrozit pokuta ve výši až 500 eur. Zpráva vyvolala celosvětové pozdvižení, avšak byla vzápětí dementována s vysvětlením, že šlo o nedorozumění. A tak návštěvníci Benátek dál drkotají zavazadly po tamních dlažebních kostkách a schodech z mramoru.

Myslím na to, když mě v centru španělské Granady ze spánku vytrhuje lomoz kufrů na kočičích hlavách a zdi domů v úzké uličce si hluk pinkají tam a zpátky jako míč. Není nutné pojízdná zavazadla zakazovat, vždyť by stačilo vyrobit kolečka z měkčí hmoty, říkám si už potolikáté a v duchu spřádám příběh o výrobci cestovních kufrů, který se rozhodl nahradit tvrdý plast poddajnou pryží. Jeho zavazadla se měkce houpala na nerovnostech terénu jako loďky na mořské hladině a plula neslyšně vpřed. Jeho kufry ovládly světový trh, všichni je chtěli mít: turisté, obchodníci a vůbec každý, kdo se občas někam přesouvá na víc než jednu noc. Lidé hromadně vyhazovali nebo lacino nabízeli svá stará hlučná zavazadla, ale nikdo je nechtěl. Zavedené firmy krachovaly, východoasijské továrny užitný vzor okamžitě okopírovaly, ale našemu výrobci to nevadilo, protože mu šlo o dobrou věc. Ulice starobylých měst rázem ztichly. Na chodbách hotelů i v letištních halách se rozhostil klid. Svět byl o tolik přívětivější, že zmíněný výrobce byl navržen na Nobelovu cenu míru.

Sen je to krásný, proč ale není dávno skutečností? Asi v tom bude technická překážka, říkám si, určitě nejsem první, koho to napadlo. Pojízdné kufry existují už padesát let, a kdyby to bylo tak prosté, výrobci by na ně jistě dávno montovali kolečka ze stejného materiálu, z jakého jsou kola koloběžek nebo rudlů. Hledala jsem odpověď na internetu, ale našla jsem jen dotaz na diskusním fóru. Tazatel se ptal, zda existují tiché kufry, neboť často cestuje a stydí se, že na chodnících vydává hluk. Lidé mu odpovídali, že to nikoho nezajímá a ať si kufr nosí v ruce, když mu to vadí. Ti slušní mu radili, ať si na kufrová kolečka pořídí silikonové návleky. Jenže ani ty nejsou systémovým řešením.

Co když ten rambajz vadí jen obyvatelům historických čtvrtí a těm, kdo se nevozí ode dveří ke dveřím autem? Co když nás není dost, abychom výrobcům stáli za úvahu? Už to tak vypadá, ale přesto věřím, že poptávka by byla větší – mimochodem našla jsem i video, kde si kutil obalil kolečka domovní popelnice pláštěm z jízdního kola, aby nerušil sousedy. Kdyby se přece jen našel výrobce tichých kufrů, navrhla bych ho aspoň na cenu veřejného smíru a za gumová kolečka bych si ráda připlatila. A jakou by teprve měli radost v Benátkách!