Čtyři metry pod zemí. O pádu starého Říma a budoucnosti naší nejmocnější civilizace

Dnešnímu Římu je asi tisíc let. Procházím nádhernou kulisu věčného města o Velikonocích, jdu tisícem let dějin, které jsou i pro nás platné. Ale pozor, čtyři metry pod nohama je jiný Řím, který se také vyvíjel asi tisíc let. Nebyl křesťanský, přesto má i on platný vliv. Starý Řím se změnil v trosky, které čas zahrabal do země, nebo přesněji, trosky zahrabaly do zapomnění starý Řím. Vyhrabávat jej začali až zvědaví lidé v moderní době. Staletí pásly v troskách milionového města hrstky lidí své kozy. O minulost toho, po čem šlapou, se nezajímaly, byly to přece ruiny pohanů. 

Římskou civilizaci dělilo od cesty na Měsíc možná jen pár století. Parní stroj, základ civilizační exploze, vynalezli obyvatelé římské říše, i když jen jako zábavnou hračku, která cinká, píská a otáčí se, aby byla legrace. Ještě je nenapadlo, že by legrace připojená k pístu a kolu mohla dojet až do Berlína, kdyby tehdy byl.   

Armstrong řekl, když došlápl na Měsíc, jeden krůček pro člověka, ohromný skok pro lidstvo. I vynález parního stroje odstartoval skok lidstva na Měsíc. I vynález parního stroje byl v Římě na spadnutí. Místo něj spadl Řím.