Objev roku 2024: Máš Anděla, nezakopni!

Nevím, co je nuda. Jsem akční člověk, ale poslední dobou je to jízda už i na mě. Loni Žebřík a Slavíci, teď Andělé, všude objev roku. Nejsem přehnaně sebevědomá, a tak jsou ty ceny jakýmsi potvrzením toho, že mají fanoušci mou tvorbu rádi a odborníci ji berou vážně.

Snad je to teprve začátek – mám tolik nápadů na nové písničky, na to, jak mají vypadat moje koncerty, koketuju s hudbou k filmu… Už teď chci ale říct, jak moc jsem vděčná svému třídnímu, který mě, plašana, naučil na kytaru. Taky lidem okolo Porty, že mě jako první ocenili. Kapele Jelen, která mě přijala jako ségru, lidem z labelu Singlton, kteří mi dávají absolutní tvůrčí svobodu, sestře ve zbrani Kátě Tiché, s níž mě baví psát písničky. Taky Kryštofům, Billům, Miraiům, před kterými jsem si mohla zahrát…

Když při Andělech zaznělo mé jméno, bušilo mi srdce, ale hned jsem se začala smát. Sleduju je odmalička a ve snu mě nenapadlo, že půjdu pro sošku. Moc jsem nevnímala, co se děje, byla v šoku, ale nějak reflexivně jsem došla na pódium. Pamatuju, že jsem si opakovala: „Jen nezakopni!“

Až po pár dnech mi všechno dochází – a beru to jako závazek. Jdu psát další písničky, zkusím ze sebe vytáhnout to nejlepší. Druhé květnové pondělí hraju svůj největší koncert v pražském Lucerna Music Baru, život je zatím dobrý.