Tak to utáhni. Hranice mezi triumfem a ztrapněním je na pódiu tenká

Koncert v Litvínově gradoval. Hráli jsme hodinu a čtyřicet minut. To je na styl, který hrajeme, už docela dost. V klubu Attic byli lidi opravdu hodně rozjetý. „Dáme ještě jednu píseň a to bude konec,“ bleskla mi v hlavě myšlenka a já ji řekl do mikrofonu. A zřejmě právě v tu chvíli se uvolnil placatý šroub, který spojuje mikrofon se zbytkem stojanu. Kovová věc začala klesat dolů koncem, do kterého se zpívá. V průběhu písně jsem mikrofon narovnal, on chvíli vydržel, ale pak zase klesl. Povoloval se čím dál víc, až se povolil úplně. Musel jsem se lehce pousmát. Připomínalo to trochu poruchu erekce, omlouvám se – lepší příměr nemám. 

V úplném závěru jsem přišel na to, že můžu lapač zpěvu otočit kolmo nahoru a tam, pokud se ho nedotknu, vydrží a já do něj můžu zpívat seshora. To ale zase připomínalo silvestrovskou pantomimu ve hře Aktivity na téma orální sex. V mém mozku se vynořila myšlenka, že hranice mezi triumfem a ztrapněním je na pódiu fakt tenká. Polotrapně jsem to vybalancoval a byl konec.

Naše propocené tělesné schránky dopadly do šatny vedle pódia a lačnily po vzduchu a tekutině. V té chvíli přišel okamžik, který někdy proběhne. Lidi se dostanou do bonusové fáze a dávají najevo, že konec i přes proběhlou vlnu přídavků zcela jasně odmítají. „Hele, tak dáme ještě píseň Šúrka mikrofón – to bude vtipný, když je ten mikrák povolenej.“

Jdeme na to. Začínáme hrát a po několika vteřinách se na pódiu objevuje náš zvukař Martin s mincí, kterou se snaží narvat do rýhy v utahovacím šroubu. Lidi řvou nadšením, protože si myslí, že je to nějaký bizarní host. Martin má pouze dvoukorunu a ta má moc tlustou hranu. Nakonec se mu to ale nějakým zázrakem podaří opravit a mizí. Je to součást jeho zázračné schopnosti vyřešit jakýkoliv problém před živým vystoupením, během něj a někdy i po něm. Víme to všichni. Bez něho by to nešlo, a tak jsme rádi, že ho od roku 2007 máme. 

Jelikož se na pódiu stal malý zázrak, oslavujeme ho další sérií písní a zastavujeme se na dvou hodinách a dvou minutách koncertního času. Kvalitní zvukový mág je pak následně v šatně přivítán hurónským, pobaveným řevem, který oceňuje jeho rychlou reakci a vystoupení z komfortní zóny obklopující zvukařský pult. 

Povolený šroub za rok nebo za dva nejspíš zase povolí. Ale to už já budu mít v kapse utahovací jednokorunu a budu zase o něco lépe připraven. S lehkostí profesionála pak vytáhnu minci, pravou rukou provedu utahovací pohyb, levou chytím pevný mikrofon a s narážkou na jednu známou odrhovačku řeknu: „Máma mi dala korunu, abych utáh mikrofon.“