Podívej se do zrcadla, najdeš v něm obraz

Byla to doba, kdy řemeslníci z českých zemí začali šlapat na paty těm slavným, benátským.

Po celý středověk představovala bohatá a vlivná Benátská republika místo, kde žijí ti nejlepší skláři. Kromě jiného zde vyráběli zrcadla špičkové kvality, která putovala jako luxusní zboží do celého světa. Avšak od 17. století Benátkám rostla konkurence – a to ve vzdálených sklářských hutích sídlících v pohraničních oblastech Čech.

Někde tady začíná slavná doba českého skla, zatímco věhlas toho benátského pomalu upadá. Za zásadní milník se pak považuje moment, kdy skláři z českých zemí přišli na přelomu 17. a 18. století s klíčovou technologickou novinkou. Podařilo se jim utavit natolik dokonalé čiré sklo, pro něž se vžil název „český křišťál“. Jeho věhlas rychle rostl, čile se s ním obchodovalo – a dokonce se vozil do Benátek coby materiál, který tamní skláři dále zpracovávali. A právě na podkladě této historie vznikla v mnoha ohledech neobvyklá výstava kombinující moderní české a staré benátské umění.

Zaklepala na dveře

U zrodu výstavy stála Marianna Dávidházy: podnikatelka původem z Maďarska, která přijela do Československa těsně před revolucí, studovala na Vysoké škole ekonomické v Praze a už zde zůstala. A před pár lety se rozhodla splnit si svůj dávný sen a přihlásila se ke studiu dějin umění na Rudolfinské akademii, dvouletém akreditovaném rekvalifikačním kurzu Asociace starožitníků. „Psala jsem tehdy závěrečnou práci a rozhodla jsem se, že budu psát o benátských zrcadlech – a mimo jiné i o obchodním propojení Čech a Benátek,“ vysvětluje Marianna.

Vedoucí její závěrečné práce jí tehdy výběr tématu rozmlouval; říkal, že není moc zpracované, že půjde o obtížné psaní. Avšak Marianna se nedostatku pramenů nezalekla. Začala objíždět archivy a muzea, aby v nich hledala zmínky o propojení českých a benátských sklářů. „Důkazy, že se mezi Čechami a Benátkami čile obchodovalo a že jsme tam jako kompozitní materiál vozili český křišťál, jsem našla,“ popisuje své bádání Marianna.