České sekačky, které tančí na svazích po celém světě 

Fabrika firmy DVOŘÁK – svahové sekačky s. r. o. stojí, jak jinak, na svahu: a to u obce Pohled nedaleko Havlíčkova Brodu na Vysočině. Nenápadná industriální budova továrny ladí s okolím, kolem ní se nachází několik sekaček, které zde pravidelně pracují. Za budovou je několik uměle vytvořených kopečků a právě ty slouží jako prostředí k ukázce schopností dálkově ovládaných strojů. Po svazích se při prezentacích prohánějí výrobky firmy, dálkově řízené žluto-černé sekačky, které tak trochu připomínají jakési velké mimozemské živočichy. 

Jinak je zde atmosféra pozemská, a to v dobrém slova smyslu. Prostředí působí příjemně, nabídka v závodní jídelně je široká, ve výrobních prostorech je čisto. Zakladatel firmy čtyřiašedesátiletý Lubomír Dvořák si pochvaluje, že fluktuace zaměstnanců je minimální. Zní to skutečně velice uvěřitelně: nejsme v anonymním koncernu, ale v rodinné firmě. Lubomír Dvořák, vzděláním strojař, sbíral své první zkušenosti v nedalekém Zetoru Brno, kde se vyráběly přední nápravy. „Táta byl taky strojař, takový kovář. Já byl spíš na obrábění. A můj synovec to promítl do kreslení a projektování dílů. Naše firma DVOŘÁK – svahové sekačky s. r. o. je záležitostí tří generací. Od táty jsem se naučil zámečničinu, ve fabrice jsem se naučil obrábění a synovec to posunul v digitálním světě kreslení.“

Touha vyrábět sekačky vhodné k práci ve svahu mu léta nedala spát. Ale než se mohl začít věnovat svému snu, potřeboval kapitál. A už tehdy se ukázalo, že vedle inovativních nápadů má i podnikatelské vlohy. Krátce po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 se od známého dozvěděl, že Česká republika se bude plynofikovat a že do každé vesnice bude zavedeno potrubí. „No a mě tehdy napadlo, že by to byla dobrá příležitost vydělat nějaké peníze tím, že bych koupil bagr a začal kopat drážky potřebné na potrubí.“

Bagr si tedy pořídil a vrhl se do práce. Postupem času měl těch bagrů šestnáct, zaměstnával asi osmdesát lidí – a právě tak získal prostředky, aby mohl začít uskutečňovat svůj sen vyrábět ony speciální sekačky.

Patent, zklamání, průlom

První sekačka do svahu vznikla na starém rýsovacím prkně v garáži ve sklepě, kam po večerech chodíval kreslit. Na základě nákresů vznikl první prototyp a následující zkoušky jasně ukázaly, že stroj je životaschopný.

Přesto v Lubomíru Dvořákovi stále hlodaly pochybnosti. Přesvědčila ho až historka s jistým panem Švejnohou, který v té době připravoval firmám podání na patentový úřad. Shodou okolností pracoval také pro firmu Agrostroj v Pelhřimově – i ona vyvíjela svahovou sekačku, ale pan Švejnoha viděl, že jim to moc nejde. „Byla to obrovská obluda, sedělo se na ní a měla motor z autobusu. Udělali pár prototypů a skončilo to,“ vzpomíná Dvořák a dodává: „Ten pan Švejnoha zavětřil a chtěl být spoluautorem našeho řešení. To mě přesvědčilo, že jsme na dobré cestě, a hned jsem se s ním rozloučil.“