Zrod legendy. Jak se sešli pánové Rolls a Royce 

Henry, mohu vám představit Charlese Rollse? Touto větou začala před sto dvaceti lety, 4. května 1904, historie jedné z nejslavnějších značek světa vůbec, automobilky Rolls-Royce.

K setkání Henryho Royce a Charlese Rollse došlo v The Midland Hotel v Manchesteru, seznámil je společný přítel a Royceův obchodní partner Henry Edmunds. Oba muže dělil docela výrazný věkový rozdíl, Henrymu bylo v té době jedenačtyřicet let, Charlesovi necelých sedmadvacet, přesto si padli do oka. Mladší z nich říkal po návratu do Londýna, že „právě potkal nejlepšího automobilového konstruktéra světa“.

První dva roky po setkání oba muži fungovali na bázi obchodní spolupráce. Domluvili se, že Charles Rolls, který byl propagátorem a úspěšným prodejcem automobilů, bude prodávat automobily, které Henry Royce vyráběl. V roce 1906 už založili společný podnik Rolls-Royce Limited a v roce 1908 otevřeli novou továrnu ve středoanglickém městě Derby. Poohlíželi se i po jiných místech, zejména v Manchesteru, kde do té doby Royce působil – do Derby je nakonec přilákalo něco, čemu se dnes říká investiční pobídka, tamní městská rada jim totiž pro novou továrnu nabídla levné dodávky elektřiny a vody.

Společně působili jen šest let, než mladší z obou mužů zahynul při nehodě během letecké show. Značka, kterou založili, ovšem zaznamenává po sto dvaceti letech od jejich prvního setkání historické úspěchy v prodeji luxusních vozů. Zakladatele spojovala vášeň pro automobily, jejich rodinný původ však byl dost rozdílný.

Chudý Konstruktér 

Frederick Henry Royce se narodil 27. března 1863 jako nejmladší z pěti dětí do rodiny se značnými finančními problémy. Na jeho otce byl oficiálně prohlášen bankrot a ocitl se kvůli tomu i ve vězení.

Malý Henry pracoval už v deseti letech v Londýně jako prodavač novin a potom jako doručovatel telegramů. V roce 1877 mohl nastoupit díky finanční podpoře své tety do učení v dílnách železniční společnosti Great Northern Railways. Tam se prý hned začal projevovat jeho cit pro design a také manuální zručnost.

O dva roky později se však teta sama dostala do potíží a neměla prostředky na zaplacení školného, čímž Henryho studium zase skončilo. Royce se vrátil zpět do Londýna a v roce 1881 začal pracovat v rozjíždějící se Electric Lightning & Power Generating Company. Tuto společnost bychom asi dnes označovali jako startup ve zcela novém odvětví. Elektřina byla tehdy takovou novinkou, že ještě neexistovala žádná pravidla ani předepsaná odborná kvalifikace, což bylo pro Henryho Royce výhodou. Firma mladíka poslala do Liverpoolu, aby tam vedl instalaci pouličního a divadelního osvětlení. Elektrický startup však nezvládl ekonomickou stránku věci a zkrachoval a Henry přišel o místo.

Záhy si založil v Manchesteru vlastní podnik, F H Royce & Co, který se od malých položek, jako byly domovní zvonky, lampy či vypínače, dostal i k výrobě elektromotorů, jeřábů, železničních navijáků a dalších průmyslových zařízení.

Po letech podnikání se u Henryho Royce začaly projevovat zdravotní problémy, které mohly mít kořeny také v ne úplně snadném dětství. V roce 1902 přišly navíc finanční obtíže, firmu začala válcovat konkurence levnějších přístrojů z dovozu. Tehdy se u Royce dostavilo něco jako syndrom vyhoření. Na doporučení doktora tak vyrazil s tetou na desetitýdenní cestu po Africe. Na cestu si vzal nově vydanou knihu o konstrukci a obsluze automobilů. Během dlouhé cesty se rozhodl, že tohle bude další směr jeho činnosti a podnikání.

Po návratu, už zase v plné síle, si pořídil své první auto, francouzský decauville. To bylo nejlepší možné auto, které si mohl dovolit. Projevilo se tak heslo, které používal po zbytek života, „vzít to nejlepší, co existuje, a udělat to lépe“. Začal tak dělat první auta, která byla vylepšenou verzí toho, co viděl na modelu Decauville.

Henry Edmunds, jeho přítel a společník ve firmě, si vzal jedno z těchto aut v dubnu 1904 na závod organizovaný britským automobilovým klubem. Byl tak nadšený, že usoudil, že přesně takový vůz – kvalitní model britské provenience – splňuje to, co pro svůj londýnský autosalon hledá jiný člen klubu, pan Charles Rolls.

Šlechtic Průkopník

Charles Stewart Rolls se narodil 27. srpna 1877 jako třetí syn lorda a lady Llangattockových. Vyrůstal zejména na rodinném sídle The Hendre, panství poblíž hranice Anglie a Walesu. Od dětství projevoval zálibu v technice. Už jako devítiletý natáhl elektrický zvonek, který propojoval jeho dětský pokoj s konírnou. O pár let později naplánoval a vedl instalaci elektřiny v celém sídle The Hendre. Tehdy se projevil i druhý z jeho talentů, smysl pro obchod a přesvědčování, otce totiž přiměl, aby mu za tuto práci zaplatil honorář.

Během studií na prestižní Trinity College v Cambridgi získal od spolužáků přezdívku „dirty Rolls“ – za „špinavého“ byl prohlašován proto, že jezdil často v autě, což na sklonku devatenáctého století rozhodně nebyla činnost, pro kterou by se hodila bílá košile.

Po ukončení studií si odvážný a mimořádně soutěživý Charles získával jméno jako automobilový závodník. Hned ve svém prvním závodě v roce 1899 na trase Paříž–Boulogne dosáhl na čtvrté místo v kategorii cestovních vozů. O čtyři roky později dokonce udělal neoficiální světový rekord v nejrychlejší jízdě, když dosáhl se svým vozem Mors o výkonu osmdesát koní na bezmála 83 mil v hodině (více než 130 km/h).

Právě přes automobilové závody a Henryho Edmundse se seznámil s Henrym Roycem. Toto spojení se ukázalo jako mimořádně šťastné pro rozjezd nové automobilové značky.

Na jedné straně byl precizní konstruktér, který si dával záležet na každém detailu. Což později potvrdily celé další dekády, kdy byl Henry Royce člověkem, jehož rukama a schválením procházela téměř každá součástka použitá v automobilech značky Rolls-Royce.

Naproti tomu stály mimořádné obchodní a propagační schopnosti. Charles Rolls měl skvělé kontakty v londýnských kruzích i pronikavé nápady, jak automobily společné značky propagovat. Slavná byla například historka, jak nechal po okraj naplněnou sklenici vody položit na běžící motor modelu Silver Ghost a předváděl publiku, že neukápne jedna jediná kapka.

Vedle této role, která by se dnes nejspíš popisovala výrazy „influencer“ nebo „marketingový mág“, byl ovšem Charles Rolls i skutečným průkopníkem. A to nejen v automobilismu, ale ještě více v oblasti letectví. 

Stal se teprve druhým Britem v historii, který získal pilotní licenci. Když přijeli legendární bratři Wrightové poprvé z USA do Británie, byl jejich průvodcem. A především sám dosahoval mimořádných výkonů. Tím vůbec největším byl přelet tam a zpět přes kanál La Manche v roce 1910. Charles Rolls byl prvním aviatikem světa, který takový let bez přestávky dokázal. Britské noviny jej tehdy titulovaly jako „hrdinu doby“.

Poslední prvenství, které se k Charlesi Rollsovi váže, je bohužel tragické. Necelé dva měsíce po triumfálním dvojitém přeletu La Manche se účastnil letecké soutěže v jihoanglickém městě Bournemouth. Po vzletu se jeho letadlu odlomila ocasní část a Charles Rolls spadl i se svým strojem nedaleko od hlavní tribuny. Stal se historicky prvním Britem (a dvanáctým člověkem na světě vůbec), který zemřel v důsledku letecké nehody.

Nejdéle sloužící ředitel

U zrodu legendární značky sehráli klíčovou roli ještě další dva muži. O jednom už byla řeč, byl jím Henry Edmunds, společník Henryho Royce z jeho manchesterského podniku, který oba muže seznámil.

Ještě mnohem důležitější byl Claude Johnson, muž, který působil s Charlesem Rollsem v jeho londýnském autosalonu. Hned při zrodu společnosti Rolls-Royce Limited v roce 1906 se stal obchodním a marketingovým ředitelem firmy. Na sklonku téhož roku pak přijal odvážné rozhodnutí, že vsadí všechno na jednu kartu a firma bude rozvíjet pouze model 40/50 (připravený pro motory o výkonu čtyřiceti nebo padesáti koní). Pro jeden model z této řady pak vymyslel jméno Silver Ghost, který se později v médiích začal používat pro všechny rollsy typu 40/50.

Když bylo třeba získat peníze na výstavbu továrny v Derby, vydala firma veřejné akcie za 100 000 liber a Claude Johnson, ve firmě přezdívaný CJ, byl oficiálně jmenován generálním ředitelem. A zlomil i původně odmítavý postoj Henryho Royce k tomu, aby měly vozy RR svého „maskota“ na kapotě. Vznikla tak soška s názvem Spirit of Ecstasy, kterou pro vozy Rolls-Royce vytvořil umělec Charles Sykes. Na rollsech je dodnes a patří k nejznámějším marketingovým symbolům světa.

Claude Johnson se také postaral o churavějícího Henryho Royce. V roce 1911 se totiž opět projevilo Royceovo vyčerpání z práce na jeho zdravotním stavu, podepsal se na něm také otřes ze smrti mladšího společníka. Lékaři mu dokonce předpovídali jen pár měsíců života. 

CJ pro geniálního konstruktéra nejprve zajistil péči v Británii a po mírném zlepšení s ním odjel do Egypta, aby si odpočinul a zotavil se ze zdravotních problémů. Cestou zpět se zastavili na jihofrancouzském pobřeží v obci Le Canadel, kde měl Johnson v té době už svou vilu. Henrymu Royceovi se tam náramně zalíbilo, Johnson tedy přikoupil část pozemku, nechal tam pro Royce vystavět vilu a vedle ještě další dům, ve kterém mohli pobývat konstruktéři, technici a další lidé, se kterými potřeboval Henry Royce spolupracovat. Royce od té doby trávil všechny zimy na Riviéře a letní část roku v Anglii. Do továrny v Derby se však už nevrátil, a CJ tak byl jediným ze zakladatelů, který tam byl každodenně přítomen. Firmu vedl až do své smrti v roce 1926, a byl nejdéle sloužícím šéfem v historii automobilky. Henry Royce jej nakonec ještě o sedm let přežil.

O 120 let později…

Slavná značka, která vznikla díky setkání v manchesterském hotelu, nyní prožívá dobré časy. V loňském roce zaznamenala největší počet prodaných aut v celé historii značky, 6 032 kusů, čímž lehce překonala výsledky z roku 2022. Na sklonku roku opustil vedení značky Torsten Müller Ötvös, jenž stál v jejím čele čtrnáct let, a byl tak po Claudu Johnsonovi druhým nejdéle sloužícím šéfem.

Dobré zprávy pro Rolls-Royce představují i dva významné posuny v posledním desetiletí – růst průměrné ceny prodaného vozu a pokles průměrného věku zákazníků.

Průměrná cena jednoho prodaného vozu poskočila v poslední dekádě na dvojnásobek, z přibližně 250 000 eur a 500 000 eur (přes dvanáct milionů korun). Stojí za tím především fakt, že jsou prakticky všechny vozy vyráběny jako bespoke, tedy zákazníkům přímo na míru. Klienti a klientky jsou tak ochotní za různé personalizace utratit další peníze nad ceníkové ceny, které už samy o sobě rozhodně nejsou nízké.

Během stejného období poklesl průměrný věk kupujících ze šestapadesáti let na třiačtyřicet. Někdejší představa prošedivělého gentlemana, kterého vozí řidič v livreji, je už minulostí. „Pro Rolls-Royce je důležité, že dokážeme oslovovat i opravdu mladé zákazníky, tím se průměrný věk posouvá dolů. V průběhu let také vidíme, že prudce vzrostl počet těch, kteří si auto kupují, aby jej sami řídili,“ popisuje lead designer Henry Cloke. Sám je dobrým příkladem omlazení značky. V roce 2020, kdy designérský tým pod jeho vedením představoval novou generaci modelu Ghost (ano, v RR rádi a často pracují s tradičními názvy), mu bylo teprve dvaatřicet. 

Podle Henryho Clokea je znát, jak se vyvíjejí preference zákazníků, kteří nyní v designu upřednostňují čisté a elegantní linie. Zároveň stále oceňují kvalitu používaných materiálů i ruční řemeslné zpracování. „Když vyvíjíme jakoukoli novinku, mluvíme se stovkami svých zákazníků a velice pečlivě jim nasloucháme,“ popisoval mladý designér přístup firmy magazínu Reportér na setkání v jižní Francii, oblíbené destinaci konstruktéra Henryho Royce.

Elektrický oblouk

Pro legendární značku bylo důležité, že přijala nové trendy zákaznického zájmu. Když se poprvé začalo mluvit o tom, že bude Rolls-Royce dělat SUV, vyvolalo to u řady tradicionalistů odmítavé reakce. Dnes tvoří model Cullinan zhruba polovinu veškerých prodejů značky.

Loni pak přišel do produkce model Spectre, první vůz Rolls-Royce s elektrickým pohonem. Zdá se, že si svou klientelu také našel, podle automobilky především mezi mladšími zákaznicemi a zákazníky. V tomto případu se tak po více než století uzavírá jeden myšlenkový oblouk.

Henry Royce sice do svých vozů nikdy elektrický motor nezahrnul, ale ještě předtím, než sám vstoupil do automobilové branže, vyráběl ve své firmě motory pro elektrické vozy jednoho londýnského výrobce. Charles Rolls zase měl ve svém londýnském autosalonu dobíječku na baterie do elektrických aut, která v té době sváděla souboj s benzinovým a parním pohonem. Na jaře 1900 poskytl rozhovor časopisu The Motor-Car Journal, kde se ukázal jako poměrně zdatný prognostik. „Elektrická auta jsou bezhlučná a čistá. Nepřinášejí žádné vibrace ani zápach a mohla by být skvělým řešením, až se vyřeší problematika nabíjení. V následujících letech to ale neočekávám,“ řekl tehdy Rolls a předpověděl tak, čím si budou lámat hlavu inženýři i za více než sto let. Později se dokonce měl stát tváří jedné značky elektrických aut té doby. Jenže mezitím vyrazil do Manchesteru, na ono setkání, které do značné míry určilo budoucnost světového trhu s luxusními vozy.