Jednotné přijímačky jsou velká bariéra, říká ředitelka gymnázia Open Gate

Kdybych jako absolvent komunistického školství přišel do vyučování na vašem gymnáziu, co by mě překvapilo? V čem by byl největší rozdíl?

Že se studenti nebojí ptát, zpochybňovat výroky učitelů, debatovat… Možná by vás zarazil i počet studentů. V našich třídách máme tradičně maximálně dvacet dětí, což je mezi dnešními osmiletými gymnázii v podstatě unikát. Státní gymnázia mívají ve třídě i přes třicet žáků, u soukromých to bývá pětadvacet až třicet.

Souvisí to nějak s tím, že nabízíte studium dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí?

U zrodu Open Gate byla myšlenka, že když přivádíte na střední školu děti z komplikovaných poměrů, potřebujete se jim věnovat individuálněji – znát je osobně, vědět něco víc o jejich zázemí, rodinné atmosféře… Je velmi důležité, aby se učitel uměl na takového žáka naladit a nebyla to pro něj jen hlava, do které je potřeba nalít vědomosti.

Jaký je poměr žáků, o kterých mluvíme, a těch ostatních?

Z celkového počtu přihlášek jich přichází ze znevýhodněného prostředí zhruba pětina, úspěšnost těchto dětí u přijímaček je zhruba padesátiprocentní. Takže můžeme mluvit přibližně o třetině studentů.

Nebyly původní představy poněkud jiné?

Naše škola vznikla v roce 2005 a byla tehdy průkopníkem nového stylu výuky, který nebyl založen na biflování. A tyto „nadační děti“, jak jim říkáme, neboť náklady na jejich studium plně pokrývá rodinná nadace Kellnerových, měly opravdu tvořit mnohem větší část studentů. A stále bychom si to přáli. Pro děti, respektive hlavně pro jejich rodiče nebo opatrovníky je ale mnohdy složité představit si, že by měli pustit dítě v jedenácti letech na kolej do školy, která je i stovky kilometrů od jejich domova. Relativně velkou bariérou se ukázaly být také jednotné přijímací zkoušky, které byly zavedeny v roce 2017. Dříve jsme mohli u přijímacích zkoušek ve větší míře přihlížet ke studijnímu potenciálu uchazečů. Teď musí každé dítě zvládnout testy Cermat, které vyžadují specifické vědomosti. Pokud na ně dítě není připraveno, protože z domova není zvyklé se učit, u přijímaček často neuspěje.

Internátní bydlení je v případě nadačních dětí podmínka?

Takové bylo přání manželů Kellnerových, když školu zakládali. A platí to dodnes. Slovo education má v angličtině dva významy – vzdělání a výchova. A my chceme na tyto děti působit i po té druhé stránce.

Jak vlastně vypadá typický student Open Gate ze sociálně znevýhodněného prostředí?

Máme tady třeba děti, které jsou v péči babičky. Rodiče selhali, mohou v tom být drogy, alkohol… Prarodiče mají snahu matku a otce nahradit, ale nemají dostatek sil, aby dítěti poskytli, co je potřeba. A uvítají přidanou hodnotu našich kolejí: děti tady mohou být mezi vrstevníky, navzájem se motivují, chodí na kroužky, jezdíme na výlety. A máme k dispozici i terapeuty, kteří pomáhají zvládat zátěžové situace.

Jak si takové děti vytipováváte?

Spolupracujeme se základními školami a neziskovými organizacemi, které působí v problémových lokalitách. Pomáhají nám nejen identifikovat šikovné děti, ale pomocí dobrovolnických programů se je také snaží připravovat na přijímací zkoušky. Nejdůležitější je odhadnout správně jejich studijní předpoklady – abychom jim nepřipravili selhání. Už tak si s sebou nesou batoh problémů, a kdyby zažily další neúspěch, uškodili bychom jim.