Zákaz HHC: Děti nejsou v bezpečí, dostanou se i k silnějším látkám

Na začátku března byl zakázán prodej produktů s HHC. Je to podle vás správné řešení?

Kristýna Šatochinová: Dobrá zpráva je, že se situace začala řešit. Ale zákaz se týká jen tří konkrétních kanabinoidů, zatímco na trhu je plno dalších. Už v době před zákazem se objevily minimálně tři látky, které jsou nyní volně prodejné a jsou méně prozkoumané než HHC a mají výrazně vyšší psychoaktivní účinky. Navíc mnoho rodičů získalo dojem, že když je HHC zakázané, k jejich dítěti se už nemůže dostat. Ale ty produkty jsou tady pořád, jen se na obalu k názvu HHC přidalo navíc jiné písmeno.

Takže pořád je to tak, že dítě může přijít do obchodu nebo si na internetu objednat návykové látky, aniž by ono či prodejce porušovali zákon?

K. Š.: Je to tak. Nové kanabinoidní látky jsou silnější a to znamená, že u dětí a mladistvých dojde k nechtěnému předávkování. Nemáme problém s tím, že je HHC dostupné pro dospělé, každý dospělý je zodpovědný sám za sebe. Nás trápí, že dlouhou dobu je tady nekontrolovaně dostupná řada návykových látek pro děti. Přitom je vědecky prokázané, že čím dříve děti návykové látky vyzkoušejí, tím se výrazně zvyšuje jejich životní náchylnost k závislosti. První zkušenost s jakoukoliv návykovou látkou by měla být co nejvíc oddálena. To je i jeden z cílů preventivních programů naší organizace, které vedeme ve školách.

Ta první zkušenost by měla být oddálena kam?

K. Š.: Dokud není mozek plně vyvinutý, a jak ukazují aktuální výzkumy, je to kolem pětadvaceti let. Představa, že mladí vyzkouší první návykové látky až v tomto věku, je přání z ideálního vesmíru. Ovšem pořád je méně rizikové, když něco otestujete v osmnácti, než když s tím začnete ve dvanácti.

Dá se problém dostupnosti návykových látek řešit jinak než zákazem?

K. Š.: Dá se regulovat trh. Podle odborníků není v pořádku, aby se tyto látky daly kupovat přes internet nebo v automatech, kde chybí kontrola. Ať jsou kanabinoidy dostupné ve specializovaných prodejnách, kde podmínkou prodeje bude minimální věk osmnáct let. Regulace navíc musí obsáhnout i nové kanabinoidy, které se na trh neustále dostávají.

Mně osobně na tom vadí ta patrná snaha zaujmout děti a mladé – nikotinové sáčky mají barevné obaly s líbivými obrázky, HHC se nabízí i jako gumoví medvídci, takže působí jako nevinná laskomina. Nemělo by se regulovat i toto?

K. Š.: Hodně se mluví o tom, jestli není namístě přijmout zákaz prodeje návykových produktů, které se tváří jako sladkosti. Aktuálně je to tak, že i ty nové druhy kanabinoidů se dají sehnat v této podobě. Přitom při konzumaci HHC přichází účinek až po nějaké době, klidně po hodině. Když tohle dítě neví, sní pár medvídků a po deseti minutách, když se nic neděje, jich sní klidně dalších pět. V tomto ohledu to může být velmi rizikové.

Jakou roli hrají v nárůstu obliby nových návykových látek sociální sítě?

K. Š.: Na přednáškách nám děti přiznávají, že se o drogách dozvídají z TikToku, YouTube, Instagramu. Za mě je to obrovské téma, protože velké množství distributorů jak kanabinoidů, tak kratomu a nikotinových produktů sponzoruje videa různých influencerů, kteří cílí na mladší věkové kategorie. Právě od influencerů se často děti o těchto látkách dozvídají. Influenceři o návykových látkách mluví jen pozitivně, nezmiňují rizika, protože je to spolupráce, za kterou jsou zaplacení. Sociální sítě jsou z legislativního pohledu státu pole neorané, pořád nám nedochází, jak velký vliv a dosah mají.

Kratom seženete kdekoliv

Jaké návykové látky jsou teď mezi dětmi a dospívajícími nejoblíbenější?

K. Š.: Určitě jsou to nikotinové sáčky, které se dají poměrně dobře schovat a jsou jednoduše dostupné. Sice jsou na rozdíl od látek, o kterých jsme mluvily, regulované věkovou hranicí osmnácti let, ale u nikotinových produktů, protože nejsou psychoaktivní a neovlivňují vědomí, nemají prodejci moc zábran prodat je i mladistvým.

Jak nikotinové sáčky fungují?

K. Š.: Vkládají se do úst pod ret a fungují na podobném principu jako cigarety – zklidní vás. Jenže u sáčků se nikotin vstřebává výrazně intenzivněji než u cigaret, takže závislost vzniká rychleji.

Pojďme představit i další oblíbené návykové látky. Hodně se mluvilo o kratomu, zeleném prášku z rozdrcených listů stejnojmenné rostliny, který byl volně dostupný. Jak je to s ním teď?

K. Š.: Kratom se prodává stále volně – na internetu, v automatech, ve večerkách. Vůbec nechápu, proč je stále mimo jakoukoliv regulaci. Je návykový, ovlivňuje v mozku stejné opioidní receptory jako třeba heroin. Závislost je pak svým způsobem podobná, člověk může zažívat při odvykání abstinenční příznaky.

Jak kratom účinkuje?

K. Š.: V malých dávkách působí především stimulačně, dodá vám energii, zvýší soustředění. Hodně ho používají studenti v náročných obdobích, jako je zkouškové nebo před maturitou. Mají pocit, že se lépe učí. Ve větších dávkách kratom působí sedativně, nastává uklidnění, pocity ospalosti a může dojít až ke ztrátě vědomí. Nebezpečné je kombinovat kratom s jinými návykovými látkami. Nejsou zatím potvrzena žádná úmrtí po užití kratomu, ale v kombinaci s alkoholem nebo léky ano.

Mluvily jsme o HHC, ale nepopsaly jsme, jak působí na uživatele.

K. Š.: Velmi podobně jako THC. Panuje rozšířená představa, že když užijete marihuanu, automaticky se vám zlepší nálada, všechno je zábavnější. To není úplně pravda, protože marihuana prohlubuje aktuální nastavení uživatele. Ve chvíli, kdy se člověk potýká s úzkostmi nebo depresemi, je marihuana může podpořit a člověk se bude cítit po jejím užití ještě nepříjemněji.

Platí stále, že nejčastější zkušenost mají děti a dospívající s alkoholem?

K. Š.: Alkohol je stále jedna z nejrozšířenějších prvních návykových látek, kterou děti vyzkoušejí. Často v rámci rodiny, kdy rodiče nebo jiní příbuzní dají sami dětem alkohol ochutnat. Kolem dvanácti let má většina dětí zkušenost s alkoholem.

Ptám se, protože v debatách o zákazu HHC se objevoval názor, ať regulujeme také alkohol, když patříme k zemím s jeho nejvyšší spotřebou. Souhlasíte s restrikcemi na alkohol?

Lucie Hegerová: Můžete navrhnout opatření jako mají v severských státech, kde jsou omezená místa, kde si alkohol můžete koupit, jsou dané hodiny, kdy se prodává. Netroufnu si ale tvrdit, že by to u nás fungovalo. Spíš dává smysl otevřít veřejnou diskusi a mluvit ještě víc o tom, že alkohol je velice nebezpečný. V Česku ho pije většina obyvatelstva, nejenom dospělého.

K. Š.: Alkohol je v české společnosti extrémně normalizovaná záležitost. Když přijdete na oslavu a řeknete, že nepijete, všichni se hned ptají, jestli nejste nemocní. Přitom je to paradoxní otázka. Když někomu nabídnete cigaretu a on vám odpoví, že nekouří, nezeptáte se ho, proč nekouří a jestli je nemocný. Musí se tu normalizovat, že nepít alkohol je normální a v pořádku. Nejenom v rámci Suchého února.

Učte děti říkat ne

Rodiče se o své děti často bojí, protože nemají přehled, jakým všem návykovým látkám jsou dnes vystaveny. Jak s dětmi mluvit o něčem, v čem tápu?

L. H.: Základ je právě ta komunikace. Mluvte s dětmi na rovinu, nelžete jim. Zajímejte se. Když je rodič vnímavý, pravidelně si s dítětem povídá, stačí se bavit se zájmem a v průběhu se nenápadně zeptat, například: Už jsi slyšel o nikotinových sáčcích? Četla jsem teď na internetu, že jsou mezi dětmi oblíbené. Ty diskuse by se vždycky měly odehrávat v klidu, nechte dítě říct svůj názor, zkušenost bez striktních soudů. Tak si budujete s dítětem důvěru. Zdravé vztahy jsou ty, kdy dítě ví, že rodičům může věřit, že ho neodsoudí, a když se něco pokazí, jsou tu vždycky pro něj. To je pevný základ, na kterém pak budete stavět.

V jakém věku děti s návykovými látkami začínají experimentovat?

K. Š.: Už ve čtvrté a v páté třídě se objevují nikotinové sáčky a HHC, ale jsou to spíš výjimky. Obecně to startuje od sedmé třídy, na středních školách už návykové látky jedou relativně ve velkém.

L. H.: Dává smysl bavit se s dětmi o návykových látkách dřív, než jsou u nich aktuální. Aby když se s nimi setkají, měly dostatek vědomostí, znaly účinky i rizika a byly připraveny v té situaci reagovat.

Nemálo dětí návykové látky zkusí, protože neumí říct „ne“ před kamarády. Nechtějí se ztrapnit, trhat partu. Jak s tímhle naložit?

L. H.: Je to o sebevědomí dítěte. A existují děti, které by „ne“ nedokázaly říct komukoliv. Učit se říkat ne, to je věc, která se dá trénovat od relativně nízkého věku. V tomto případě si můžete s dítětem připravit tři věty, které použije ve chvíli, kdy před partou není schopné samo za sebe obstát. Typově třeba, že zítra jde k doktorovi na krev, má před závody nebo že rodiče by to určitě zjistili a měl by průšvih. Dítě má vědět, že zalhat, vymluvit se je někdy tolerováno. Tady jde o jeho ochranu.

Přesto je víc než pravděpodobné, že většina dospívajících nějakou návykovou látku vyzkouší. Jak mám jako rodič nejlépe reagovat, když zjistím, že dítě zkouší třeba nikotinové sáčky?

L. H.: Vždycky rodiče uklidňujeme, že když jejich dítě jednou něco vyzkouší, neznamená to, že do toho hned velkým způsobem spadne. Zároveň také není dobré ty první zkušenosti zlehčovat, je potřeba s tím pracovat. Asi nemá cenu spustit křik a výčitky, to se dítě stáhne, ale spíš se zajímat, proč, co ho k tomu vedlo, jestli chtělo samo, jaký z toho má dojem… Klidně mu v klidu řekněte, že s tím nesouhlasíte, že o něj máte strach, že to není legrace. Ale buďte otevření jeho názorům, vyslechněte ho. Pak mu dejte mantinely, od toho jste rodič. Respektujete, že to zkusilo, ale pokud se to bude opakovat, bude to mít takové a takové důsledky.

Kdy mám zpozornět, že se děje něco víc než jednorázové pubertální zkoušení?

L. H.: Signálů je spousta. Zhoršení prospěchu ve škole, dítě se víc uzavírá do sebe, nechce s vámi komunikovat, ač dřív chtělo, ztrácí zájem o koníčky, má rychlé změny nálad. Problém je, že dost těchto signálů se shoduje s tím, že máte doma jednoduše puberťáka.

K. Š.: Přidala bych ještě větší ospalost. Zároveň když jste s rodinou na dovolené a dítě je po pár dnech nervózní, roztěkané, mohou to být signály abstinenčních příznaků, a proto bych zbystřila.

Když zjistím, že moje dítě užívá návykové látky pravidelně, co mám dělat?

K. Š.: Jako laik si nemusíte být jistí, jestli to je, nebo není závislost, a proto je dobré zajít za odborníkem. Existují linky pro rodiče nebo adiktologické ambulance, kam můžete přijít s dítětem. Určitě nepodlehněte dojmu, že vy a vaše dítě se s rozjetou závislostí poperete sami. Když vyhledáte odborníka, chrání rodič i sám sebe. Ví, že je dítě v těch nejlepších rukách, je v tom s někým, kdo závislostem rozumí a může vám pomoci.