Paříme na zdi. Na Velké čínské zdi

A kde je nástupní místo? – ptám se kamarádky ve čtvrtek večer, jak se dostanu k příslušnému úseku Velké čínské zdi, kde má následující tři dny probíhat tradiční festival elektronické muziky. Ano, skutečně jde o Velkou čínskou zeď, konkrétně úsek nedaleko hlavního města Číny Pekingu. Není mi jasné, odkud mám odjet: v návodu od organizátorů koukám na mapku se špendlíkem, který je zabodnutý někde u výstaviště v Pekingu, a autobusové nádraží to tedy rozhodně není.

„Víš, ono se nikdy nenastupuje normálně na zastávce. Přijedou neoznačené autobusy a naskáče se někde na parkovišti. Oni to neříkají moc podrobně,“ vysvětluje mi opatrně kamarádka Jana, která má za sebou už několik ročníků téhle akce.

„O. K, ale jak ho tam najdu?“ ptám se a už teď mi přijde, že jedu páchat protistátní činnost.

„No, my většinou dojedeme na to místo a chvilku bloudíme a pak následujeme lidi, kteří od pohledu vypadají, že jedou pařit na techno,“ dodává s naprostým klidem. Předstírám ledabylý tón, ale v duchu si už představuji, jak pobíhám pekingským výstavištěm s krosnou sem a tam a odchytávám každou Číňanku, která bude dress codem vybočovat z řady.

Stresovala jsem zbytečně. Když vystupuji z metra, za chvíli je naprosto jasné, že jsem správně. Na těch pár desítkách metrech čtverečních totiž zmizel Peking a já mám pocit, že sedíme u metra v Londýně nebo New Yorku.

Marketing šeptandou