U vyhlášeného starožitníka: Ten váš „diamant“, pane redaktore, bohužel není diamant

Když jsem jel stopem přes v Afriku, na jihovýchodě Zambie mi zastavil řidič Jacob, který měl hluboko v savaně naleziště drahých kamenů. Sblížili jsme se, a tak mi později na rozloučenou šoupl do kapsy malý zelený „diamant“, který jsem doma věnoval malé dceři a od té doby se o něj nestaral. Uplynulo šest let, z dcery je slečna. Už by si ten kámen zasloužila usadit do šperku, třeba do přívěsku na krk, a tak mě začalo zajímat, oč vlastně jde.

Martin Cinolter má ve svém starožitnictví drahé moderní přístroje, a tak mi po pár minutách mohl říct, že bohužel nejde o diamant, ale o smaragd, který má podle aktuálních tabulek hodnotu zhruba 700 korun.

A mnohem více vysvětluje v podcastu: „Když přijdou lidi například s nějakým rubínem z přelomu 19. a 20. století, většinou se ukáže, že to není příroda, ale syntetika. Občas ale zákazníka naopak potěším – tuhle dorazila paní, že prý má dědictví z Rakouska, pár krásných šperků, a chtějí si je rozdělit se snachou, tak potřebují odhad. Nakonec jsem jí mohl oznámit: Pokud chce vaše snacha tenhle jeden prstýnek s velkým diamantem, tak jí řekněte, že by vám měla nechat všechny ty ostatní šperky a k tomu doplatit půl milionu, jedině tak to bude spravedlivé.“

Podobných historek má Martin Cinolter v podcastu spoustu, zmiňme alespoň dvě, starou a novou.

Takže první: „V devadesátých letech jsem měl v obchodě takovou brož, nádhernou vážku z období secese, dnes by její cena atakovala milion. Přišla americká turistka, brož ji nadchla, ale že prý musí na hotel pro peníze, a potom už se neukázala. Uplynulo pět let, když najednou rozrazila dveře a vytřeštěně vyprávěla, že tehdy nenašla cestu z hotelu nazpět. Do Prahy kvůli tomu vyrazila ještě dvakrát a nic, pořád bloudila, a teď je najednou konečně znovu tady. Měla štěstí, vážku jsem pořád měl, s pětiletým prodlením si ji odnesla.“

A ta aktuální příhoda? „Před čtrnácti dny mi zákazník nabídl tak nádhernou věc, že jsem na chvíli přestal dýchat. Je to krásně zpracovaný prsten, jaké občas daroval František Josef I. nejlepším studentům v monarchii. Okamžitě jsem zaplatil požadovanou sumu a myslím, že tenhle prsten už nikomu dál neprodám; tak moc se mi líbí!“

Podívejte se na krátké video, kde Martin Cinolter odhaduje hodnotu drahého kamene Tomáše Poláčka, který si přivezl ze svých cest.