Jsem v mnoha ohledech divná, uznává (vynikající) zpěvačka Anna Vaverková

Tehdy si toho v Česku všiml málokdo, protože zpívala anglicky se svojí kapelou The Flavians, ale poslední dobou se Anna vrací k mateřštině a slaví s ní úspěch. Loni vydala debutovou sólovou desku Pozdravy z polepšovny, za kterou se dočkala nominací na všechny důležité hudební ceny: Anděl, Apollo, Vinyla…

V podcastu popisuje svou zatím šestadvacet let trvající životní cestu. Vzpomíná, jak ji máma přihlásila na klavír, aby si Anička „rozvíjela levou hemisféru“, jak ji bral starší brácha na koncerty Vypsané fixy nebo jak šla ve čtrnácti na anglickou kapelu The Subways: „Nadchla mě jejich basačka Charlotte, kvůli ní jsem začala hrát i na basu.“

Od dvanácti psala vlastní písničky, v prváku na gymnáziu pak začala sólově koncertovat v pražských klubech: „Jednou na mě přišli jenom rodiče plus jeden kamarád, ale tyhle koncerty mě hezky otřískaly.“

V podcastu podrobně vypráví, jak se po maturitě rozhodla odejít do Berlína na hudební institut BIMM, kde vystudovala songwriting, a hlavně hned v prváku poznala svého současného manžela Liama původem ze Švédska. Právě s ním má kapelu The Flavians: „Na Glastonbury se ukázalo, že máme všichni v kapele nervy,“ směje se, „což se projevuje nutností dojít si na záchod. Před koncertem jsme se tam střídali ve frontě na toitoiku.“

Hovoří i o tom, jak si s Liamem pořídili v Berlíně velké hudební studio, ale ona i tak dodnes normálně pracuje: „Tři dny v týdnu dělám zákaznickou podporu na telefonu.“

Těžko říct, jak dlouho ještě bude mít na telefonování se zákazníky čas, hudební kariéra jde strmě nahoru. „Příští týden hraju na festivalu SXSW v texaském Austinu,“ zmiňuje se jakoby nic: „Nechci mít kdovíjaká očekávání, ale něco se děje, tak uvidíme.“

Anna je citlivá mladá žena, která občas bojuje se sociálními úzkostmi a sama o sobě říká, že je v mnoha ohledech „divná“.

Zajímavou pasáží podcastu je její kritika poměrů v českých klubech: „Několikrát se poslední dobou stalo, že ke mně po koncertě přijdou pánové až na dotek blízko, komentují můj vzhled, prostě mě balí. Moc to nechápu, když vědí, že mám vedle sebe na pódiu i manžela. Už jsem se je rozhodla na sociálních sítích poprosit, aby to nedělali; aby mi dali nějaký bezpečný prostor. Berlín má sice různé minusy, ale tyhle nepříjemnosti v tamních klubech nezažívám.“