Gól. Když premiér střílí poslepu na vlastní branku

Rozhodčí pískne do píšťalky a zahájí druhý poločas utkání okresního žákovského přeboru. Jeden ze spoluhráčů se ujme balonu a nasadí k velkému sólu. Proběhne mezi strnulými obránci a s očima upřenýma na míč udělá povedenou kličku i před brankářem. Střela a gól. Míč napne síť branky, ruce střelce letí k nebi. Otáčí se ke spoluhráčům a jásá. Až do chvíle, než si všimne, že ten brankář, kterého tak úspěšně obešel, je vlastní… O půli se totiž mění strany a to nějak nepostřehl.  

Tohle se asi profesionálům ze Sparty nebo Slavie nestane. I oni ale dělají občas chyby a jedna zkažená přihrávka může klub připravit o stovky milionů korun. Hráči to aspoň dokážou ovlivnit přímo na trávníku. Připadá mi to o dost lepší než pozice majitelů, šéfů nebo sponzorů, kteří se mohou jen stresovat na tribuně. Jak velké nervy to jsou, o kolik peněz běží a co lze v jednom okamžiku získat nebo ztratit, popisujeme s kolegou Markem Šálkem. 

Když jsem poslouchal vyprávění fotbalových šéfů, přemýšlel jsem o tom, proč si to dělají. Já bych na to neměl, a to nejen finančně, ale hlavně psychicky. Stačí si vzpomenout, jak se mnou dovedou cloumat emoce při sledování zápasů a soutěží mých dětí. A to prakticky o nic nejde, investice do limonády a nanuku je stejná po vítězství i porážce. 

Představa, že bych za to platil nekřesťanské peníze a každý víkend se třásl, jestli si levý obránce nenatáhl sval nebo se brankář nepohádal u snídaně s přítelkyní, mi připadá šílená. Ale fotbal mám – stejně jako další sporty – rád a těší mě, že se najdou jiní, kteří platí a nervují se, abych se mohl občas dívat. 

A když už byla na začátku řeč o vlastních gólech, připomenu ještě jedno téma z tohoto vydání Reportéra. 

Je to rozsáhlá, dvoudílná reportáž Jaroslava Kmenty o propojení Podnikatelské družstevní záložny, lidově přezdívané „Fialova kampelička“, s premiérovým poradcem Ivanem Netukou, špičkovým lékařem známým také z kauzy IKEM. V tomto případě si Petr Fiala vstřelil první vlastní gól už před lety, když do záložny vstoupil. Tehdy ale nejspíš opravdu nevěděl, že běží na vlastní branku. Teď už by to v případě svého poradce mohl přinejmenším tušit. Nicméně i tentokrát se ministerský předseda rozhodl zavřít oči a věřit, že postupuje správným směrem. Tak hodně štěstí… 

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám krásný začátek jara, spoustu radosti a příjemné čtení.

P. S.: Příští číslo vychází v pondělí 8. dubna.