„Odmítám vypovídat.“ Poradce premiéra, který figuruje v boji o IKEM i v kontroverzní záložně

Loni v prosinci jsem měl v mobilu rozepsanou zprávu a chystal se ji odeslat premiérovi Petru Fialovi. Ta zpráva nebyla úplně přívětivá. Měl jsem totiž podezření, opírající se o konkrétní indicie a zdroje, že někteří lidé s napojením na premiérovo okolí si o mně nechávají sbírat informace a zamýšlejí je využít k nějaké formě nátlaku. 

Šlo jim o to – jak jsem slyšel od několika svých zdrojů –, abych už nepsal o věcech, které někomu hodně vadí.

Takových snah a pokusů jsem zažil za třiatřicet let práce investigativního novináře už hodně. Znají to dobře i další kolegové a kolegyně, kteří se zabývají různými citlivějšími případy. Dostávají se k nim různé typy výhrůžek či varování. K práci investigativních reportérů to, bohužel, patří.

Ale tentokrát to bylo jiné, a to ve dvou směrech. Jednak intenzitou, tolik sdělení o tom, že někoho „hodně zajímám“, obvykle nedostávám, proto jsem je začal průběžně sdílet i se svým šéfredaktorem. Informace, které jsem loni získal, navíc hovořily o tom, že se chtějí zaměřit i na mé blízké či rodinu. Když prý nemohou hnout se mnou, půjdou na to oklikou.  

A právě tohle mě zarazilo. Takové způsoby jsem snad nezažil, ani když jsem psal o mafiánech.

Tu esemesku, která byla sice v ostřejším tónu, ale stále věcná a s konkrétními dotazy, jsem premiérovi nakonec neposlal. Emoce jsem v tu chvíli potlačil a za pár dní vychladl natolik, že jsem si řekl, že celou věc budu řešit standardní cestou. Tedy tak, že budu trpělivě shromažďovat informace, a až přijde čas, všechno to popíšu. Ten čas – myslím – právě nastal.

•••

Loňský podzim u mě byl ve znamení kauzy IKEM. Myslel jsem si, že prostředí bílých plášťů bude spíše zpestřením práce. Pak jsem zjistil, že tam jde zároveň o politiku, podivné praktiky připomínající zápletky z mafiánských filmů – a tak trochu i o policejní složky a tajné služby.

Boj o moc v IKEM

Připomeňme si krátce, jak vypadal střet dvou křídel bojujících o vliv a moc v IKEM. Až do loňského srpna šéfovala nemocnici dvojice mužů, jejichž jména nebyla široké veřejnosti příliš známá. Ředitelem nemocnice byl Michal Stiborek a jeho statutárním zástupcem uznávaný kardiochirurg Jiří Malý. Druhou mocenskou skupinu v IKEM vedl přednosta kardiochirurgie a špičkový operatér Ivan Netuka, po jehož boku stál široce respektovaný profesor Jan Pirk.

Obě křídla měla i své politické spojence, ředitel Stiborek s náměstkem Malým měli lepší vztahy s hnutím ANO, přednosta Netuka a profesor Pirk zase se stranami současné vládní koalice. Jan Pirk byl navíc zvolen senátorem za TOP 09, Ivan Netuka se v roce 2022 stal jedním ze dvou hlavních poradců pro zdravotnictví v týmu premiéra Petra Fialy (ODS). A oba očekávali, že by po změně vlády mohlo dojít i k odstavení jejich soupeřů z čela IKEM. Jenže výběrové řízení, které vypsal loni na jaře ministr zdravotnictví, potvrdilo znovu ve funkci Michala Stiborka a s ním zůstal jako náměstek i Jiří Malý.