Digitální stát nejde zbastlit na koleně, říká legenda českého IT 

Ve kterých chvílích nejčastěji používáte tužku?

Určitě ji používám na golfu, ale to se asi nepočítá. Jinak mám zápisník, kam si píšu propiskou. Pořád mi to připadá přirozenější než si zapisovat elektronickou tužkou na tabletu.

Vaše firma kdysi naučila prostřednictvím programu T602 první generace Čechů psát na počítači. Proto se ptám, jak a co si píšete vy…

Co mám udělat, si dávám do elektronického kalendáře. Poznámky k tématům si píšu rukou do toho zápisníku. A při tvorbě delších textů čím dál více používám diktování umělé inteligenci. 

Za socialismu, když jste s T602 začínali, jsme byli počítačově zaostalou zemí. Pak jsme to začali rychle dohánět. Jak jsme na tom dnes?

V průmyslu informačních a komunikačních technologií (ICT) jsme na tom nyní skvěle. Z úplné nuly jsme se dostali na 220 tisíc lidí a 6,5 procenta HDP. Pro srovnání, automobilový průmysl má zhruba 280 tisíc lidí a 10,5 procenta HDP.

Souvisí takový rozvoj ICT s kvalitou technického vzdělávání nebo s výhodu levnější pracovní síly?

Jsem přesvědčen, že v našich lidech je nějaké záhadné technické nadání. Nevím přesně, odkud pochází, ale je to znatelné. Samozřejmě také platí, že při porovnávání ceny práce jsme levnější než západní země.

Platí to i z uživatelského pohledu? Banky například říkají, že lidé v Česku velmi ochotně akceptují nové technologie. 

Myslím, že jsme národem hračičků a kutilů – z toho vyplývá, že si rádi osvojujeme nové věci. Digitální bankovní služby jsou u nás navíc implementovány excelentně, a proto je lidé masově používají. 

Přiměřený čas i peníze

Má podobně dobře implementované digitální služby i stát?

Ne. Ale existují výjimky. 

Které to jsou?

Třeba Český úřad zeměměřický a katastrální, tam podle mě probíhá digitalizace skvěle. Implementují do svých služeb maximum z toho, co jim zákony umožňují. Postupují krok po kroku, má to logiku, dotahují poslední zbytky digitalizace katastrálních map a mají dobře rozmyšlené a připravené další navazující kroky. Budou mít i řádný portál v rámci práva na digitální službu.

Proč to zrovna na katastrálním úřadu jde?

Důvod je jednoduchý: nepracují ve volebních čtyřletkách, ale v dekádách. Předchozí ředitel stál v čele úřadu více než dvacet let. Teď ho vystřídal dlouholetý náměstek, který byl mimochodem odpovědný právě za ty technologické otázky. Kontinuita je u takových velkých projektů hrozně znát.

Od února příštího roku má nabýt plné účinnosti právo občanů na digitální služby ze strany státu. Může se to stihnout?

Myslím, že nemůže, přinejmenším ne v duchu zákona. Tedy tak, aby lidé i firmy mohli využívat všechny vymezené služby státu i plně elektronickou formou. A zejména, aby úřad využíval svá data i data ostatních úřadů o lidech a firmách, aniž by je pořád opakovaně vyžadoval. To už se podle mého soudu na řadě míst veřejné správy reálně nedá stihnout.

Únor 2025 je jako termín povinné digitální služby znám už roky. Přesto se to nestíhá. Obstál by podle vás argument, že za zpoždění může covid?

V žádném případě. Celková časová rezerva byla dostatečná i pro podobné neočekávané události. Nejlepším praktickým důkazem jsou ty orgány státu, které digitalizaci i v komplikovaných podmínkách včas zvládají. 

Proč to tedy nejde všude? Chybí politická vůle, schopnosti, peníze?

Nejspíš od každého trochu. Nejmarkantnější mi ale připadá, že je řadě veřejných činitelů docela jedno, jestli naplní platné zákony včas, nebo ne.

Jedním z velkých kroků má být digitalizace stavebního řízení, která prý výrazně urychlí nekonečný proces povolování staveb. V jakém stavu se nachází? 

Začal bych tím, že přínosy digitalizace stavebního řízení byly při schvalování vyčísleny přibližně na sedm miliard korun ročně. Po změně vlády se stavební zákon měnil a dopracovával, což považuji za docela logický politický proces. Stejně logické mi ovšem připadá i to, že vybudování a zavedení velkého digitálního řešení, které musí propojit agendy mnoha různých útvarů veřejné správy, vyžaduje přiměřenou časovou i finanční investici. Parlament při hlasování odložil účinnost zákona o rok, takže už vlastně máme zainvestováno sedm miliard…

Toho času a financí se nyní nedostává?

Mám pocit, že ne. Byl bych moc rád, kdyby se to všechno kolem digitalizace stavebního řízení stihlo včas vymyslet, naprogramovat, otestovat i spustit. S potěšením bych se pak přihlásil k tomu, že se mé obavy ukázaly jako neoprávněné… Teď se ale obávám, že spíš směřujeme k tomu, že budeme mít pěkný portál, do kterého budou lidé nahrávat své žádosti, a za ním bude scházet to hlavní, tedy skutečné digitální propojení všech zúčastněných úřadů.

Cílem přece nebyla digitalizace sama o sobě, ale zrychlení a zkvalitnění stavebního řízení. K tomu by těžko došlo, kdyby dokumenty obíhaly jako dosud.

To jste, myslím, pojmenoval docela přesně. Pevně doufám, že to na straně státních úřadů vidí stejně a nedočkáme se jen nějakého dílčího kroku, za kterým zůstanou úředníci, jejichž práce se nezmění.

V poslední době se vedla diskuse o digitálních přihláškách na střední školy, které vyráběl Cermat doslova „na koleně“. Objevila se kritika za zvolené řešení, ale i chvála, že to dokázali v šibeničním termínu. Kam byste se řadil se svou reakcí vy?

Začal bych u toho, že jestliže stát nedovede rozumně vysoutěžit dodavatele informačních systémů, bylo by asi třeba upravit zákony tak, aby se skutečně soutěžit dalo. To, že vznikne takový systém mimo soutěž zadáním na dohodu a je to celé vázané na osobu pana ředitele – se kterým kdyby se něco stalo, mohou se jít všichni klouzat –, rozhodně není správný postup. Zajímavé je, že stát nenapadne si montovat na koleně auta, když v nich chce jezdit. Ale u informačních technologií se tváří, že je ideální si to všechno zbastlit ve vlastní režii. Uvidíme, jak bude systém DiPSy fungovat, až se do toho v dubnu nasypou výsledky přijímaček. Přál bych dětem i rodičům, aby to běželo dobře.

Potkáte nás na sociálce

Vaše firma spolupracuje s více než dvěma sty úřady. Co pro ně děláte?

Naší doménou je poskytování služeb okolo elektronických podpisů, pečetí a dalších prvků, které musejí úřady používat proto, aby digitální dokumenty, které vydávají, byly důvěryhodné a ověřitelné. Druhou velkou oblastí jsou elektronické formuláře. Všechna ta okénka, do kterých se vpisují údaje nebo která sama něco počítají. Ale také návody a našeptávače, číselníky, kontroly správného vyplnění a podobně. Třetí oblastí je pak digitalizace interních administrativních procesů, což je, pro příklad, třeba evidence dovolených, cestovních příkazů a podobně.

Na kterém úředním portálu mohou lidé například potkat vaše formuláře?

Například na portálu České správy sociálního zabezpečení. Až budou teď podnikatelé a živnostníci vyplňovat roční výkazy sociálního pojištění, budou to dělat v našich kolonkách.

Jaké druhy služeb poskytujete v komerčním sektoru?

Zejména ty, které jim urychlují a usnadňují byznys, především digitalizaci interních procesů. A samozřejmě i v soukromém sektoru řešíme elektronické podepisování, archivaci digitálních dokumentů a podobnou agendu.

Můžeme si zase uvést nějaký příklad z praxe?

Například u Metrostavu díky naší službě podepisují stavební deníky na tabletech přímo na stavbách.

Nadšený kutil

Na sklonku socialismu jste s bratry Šiškovými vytvořili legendární T602, první široce používaný textový editor, ve kterém se psalo v češtině. Jak a proč vlastně vznikl?

Takzvaná „výpočetní technika“ nás všechny tři velice zajímala. Nějak jsme si tehdy zvládli pořídit počítače od britské firmy Amstrad, které byly relativně finančně dostupné. Na těch běžel textový editor určený původně především pro novináře, pochopitelně pro ty anglicky píšící. Jako první jsme počeštili tento nástroj na psaní. A pak jsme si řekli, že bychom mohli zkusit český textový editor na PC.

A s tímto plánem jste podepsali autorskou smlouvu s 602. základní organizací tehdejšího Svazarmu?

Přesně tak. Dnes už bude lidem pod padesát let věku asi zcela nemožné vysvětlit, co to ten Svazarm vlastně byl. Na sklonku socialismu ovšem tato organizace představovala jednu z mála možností, jak se věnovat nějaké samostatné činnosti. Pod podmínkou, že si na sebe ta činnost vydělá.

Kdy se ve vašem případě „zájmová činnost“ přetavila do skutečného podnikání?

Založili jsme firmu v roce 1991 a v těch prvních letech to byl až neuvěřitelný úspěch. „Šestsetdvojku“ tenkrát používal téměř každý, kdo psal na počítači nějaké texty v češtině. Myslím, že to byly statisíce lidí.

Pak ovšem přišel Microsoft s operačním systémem Windows 95 a balíkem MS Office, jehož součástí byl i textový editor Word, tabulkový Excel nebo prezentační PowerPoint…

To byl skutečně globální „game changer“, kterým Microsoft dokázal zásadně změnit návyky tehdejších počítačových uživatelů, a tím pádem také postupně zlikvidovat drtivou většinu konkurence v oblasti kancelářského užívání počítačů. Včetně našich produktů T602 a WinText602, což byla šestsetdvojka vytvořená pro Windows.

Takže jste pro firmu museli najít nový směr?

My jsme těch směrů měli vždycky více. I v tom prvním období jsme se vedle textového editoru věnovali například mailové službě, elektronické fakturaci a dalším segmentům. Skutečně nová etapa přišla roku 2004, kdy jsme se začali věnovat práci s formuláři a vymysleli příslušný byznys model. V této oblasti se pohybujeme dodnes.

Právě přes formuláře jste se také dostali k větší spolupráci se státní správou?

Ano, byli jsme tak jedním z dodavatelů u zrodu Czech Pointu v roce 2007 i u spouštění datových schránek za další dva roky. Později pak přibyly už zmiňované služby související s elektronickými podpisy. 

Obraty firmy se v posledních letech pohybovaly kolem dvou set milionů korun s rostoucí tendencí. Jak to vypadá s aktuálním výsledkem?

Za současný fiskální rok 2023, který u nás končí 31. března, mohu dát zatím kvalifikovaný odhad. Obrat by měl být kolem 250 milionů s přibližně desetiprocentní ziskovostí. Máme jasné priority, do kterých investujeme v oblasti výzkumu a vývoje, takže máme všechny předpoklady pro podobný meziroční růst obratu i v roce 2024. 

Stále platí, že máte podíl přibližně 74 procent a dalších 18 procent připadá na Martina Šišku?

Ano, to platí. Já jsem v půlce devadesátých let podíly bratrů Šiškových odkoupil a pak jsme se pokusili o vstup na burzu, což ovšem nevyšlo. Martin se pak po letech vrátil.

Jak to lze zařídit, aby rozchod společníků nenarušil přátelské vztahy?

Prostě jsme se nikdy nepřestali kamarádit. Já jsem jedináček, takže jsem v Jardovi a Martinovi Šiškových našel pro sebe dva nové bratry. A to nám vydrželo, i když s Jardou se vídáme sporadicky.

Předpokládám, že kdybyste chtěl firmu prodat, zájemci by se asi našli.

Pravděpodobně ano. Už jsem ji mohl prodat mockrát, ale nikdy jsem to nechtěl. Jsem takový digitální kutil a práce mě pořád baví.

Umění umělé inteligence

Tématem nejbližších let bude nejspíš umělá inteligence a její využití. Jak se projeví v oborech, kde se pohybujete?

Zejména v oblasti zrychlování administrativních procesů jsou ty možnosti obrovské. Spoustu úkonů, které se dnes dělají ručně, půjde převést do strojové podoby. Umění bude podle mě spočívat v tom, neplýtvat zbytečně vlastními vývojovými kapacitami, ale umět dobře využívat toho, co už je k dispozici. Tím se budou lišit efektivní firmy od těch druhých.

Máte na mysli propojení vlastních specifických služeb s existujícími řešeními velkých gigantů? 

My jsme se takhle kdysi strategicky rozhodli propojit své produkty s Microsoft365 a ukázalo se to jako velmi prozíravý krok. Podobně to bude podle mě fungovat i nyní s velkými AI modely a řešeními. Čeká nás vzrušující doba.