Žít s perfekcionismem je těžké, říká designérka, která navrhla mrkací lanovku na Petřín

Máte za sebou několik velmi úspěšných projektů, teď jste vlastně inovátorka v pražské veřejné dopravě, když jste vyhrála projekt nové lanovky na Petřín. Uvědomujete si, že trochu vstoupíte do dějin?

Je pravda, že mi asi nedocházelo, jak velký a významný projekt to je. Ale takhle to mám vždycky, na projekty se tak soustředím, že mi tohle nedochází. Rozhodně si proto nestavím pomník, co bude vidět i z vesmíru. Hlavně se prostě těším, že to dobře dopadne, že udělám udržitelný design, který bude za dvacet let pořád svěží. To je totiž podle mě ta největší trendovost v designu: aby ta věc dlouho a dobře fungovala, nic vás nerušilo a bylo vám tam dobře. Veřejná doprava je pro mě něco, co je udržitelné, a to mě baví. Třeba auta bych dělat neuměla, protože tam je to spotřební hledisko. Potřeba mít třeba každé dva roky nové auto. V tom smysl nevidím.

Jak se projekt lanovky na Petřín pro vás vyvíjel?

Na první návrh bylo relativně málo času a bylo super, že se můj tým od začátku až neuvěřitelně shodl na principu čistoty a neokázalosti. I já jsem si vlastně, když jsem poprvé slyšela, že se bude lanovka měnit, říkala: to je škoda. Opravdu mě baví respektovat minulost, ráda se podívám, jak a proč něco vzniklo, proč se to proměňovalo. A tak jsem od začátku měla myšlenku navázat na to, co už existuje. A navíc, jak řekl Janek Rubeš, je těžké změnit něco, co mají lidi rádi. Udělat jim tam něco „cizího“ by mi přišlo hloupé, ta lanovka má historii a tu je podle mě dobré respektovat. Koneckonců i při projektu tramvaje T3 Coupé jsem se inspirovala tou klasickou červenou T3, což bylo i zadání dopravního podniku. Baví mě, když si všímáte těch detailů a nuancí, ve kterých na ni T3 Coupé navazuje. Takže jsme si řekli, co se nám na současné lanovce líbí a co bychom chtěli zachovat. Jedna z těch věcí byla subtilita, chtěli jsme, aby zůstala vzdušná, respektive byla ještě vzdušnější. Už jsou totiž lepší technologie, které to umožní.

Připomeňme, že jedním z prvků vašeho návrhu je i to, že protijedoucí vozy lanovky na sebe budou koketně mrkat – Petřín je totiž místo, které je spojeno s láskou, zamilovaností. V jakém stadiu je vlastně projekt teď?

Soutěž jsme vyhráli na podzim 2022, pak následovalo řešení a dohadování se o technických detailech. Náš záměr byl, že nechceme lanovku, která je vidět, ale ze které je vidět. A to se povedlo. Já navíc od začátku měla vizi, že by se měly změnit i stanice, což se nakonec také daří, společně k tomu směřujeme. Zjistili jsme, že ve stanicích byly takové klasické cihly, celý prostor byl industriální. Pak se v roce 1985 natřely na bílo, což bylo vlastně moc hezké, ale pak zjevně nastal nějaký problém a daly se na to ty současné mramory, což trochu připomíná mauzoleum.

Kdy to má být hotové?

Teď probíhají práce na technické dokumentaci společně s výrobcem, což je firma Doppelmayr. Procházíme všechny detaily a upravujeme je, například okna a místa pro sezení. Do poloviny roku to ještě budeme ladit, pak se lanovka zavře, protože se bude všechno rekonstruovat. A zhruba koncem roku 2025 či začátkem roku 2026 by to mělo být hotové.

Zákaz vstupu do fabriky

Takže teď vás čekají debaty s inženýry?

Už probíhají. Je to fáze, kterou mám vlastně ráda. Na tramvaji T3 Coupé jsme spolupracovali s konstruktéry z VKV Praha a to byla taková pěkná škola, jak na tyhle debaty.

Jste pověstná tím, že ze svých požadavků neustupujete…

Někdy i ustoupím, záleží na konkrétní situaci, ale celkově je to asi trochu pravda. Když to cítím, respektive moje intuice mi napovídá, že by něco nemuselo dopadnout nejlíp nebo že se nabízí lepší řešení, ozvu se. Klidně řeknu, že jsem se probudila v noci s myšlenkou, že to tak nejde, že to prostě musíme předělat. To už jsem se naučila, že se nemám nechat, protože když to nechám být, vždycky se to jak bumerang vrátí a bohužel už to třeba řešit nejde.