Předky přivezl na Krym volský povoz, já to vzal opačným směrem do Prahy, říká hotelový manažer

„Sám jsem z města Kerč,“ říká, „ale ještě můj děda z tátovy strany žil ve vesnici Bohemka, kterou založili čeští přesídlenci. Dědovi prarodiče se prý na Krym dostali na povozu taženém voly, cesta jim zabrala spoustu týdnů. Od dětství jsem snil, že se jednou do Česka přinejmenším podívám, ale splnilo se mi to teprve roku 2014. Až tehdy jsem se začal pořádně učit jazyk svých předků.“

Rodová linie z matčiny strany je ruská. „S bratrem jsme měli šťastné dětství,“ směje se Maksym v podcastu, „protože jsme mohli slavit jak katolické Vánoce s kaprem a bramborovým salátem, tak i svátky pravoslavné – dárky jsme dostávali od Ježíška i od Dědy Mráze!“

On sám patřil od dětství mezi menší část obyvatel Krymu, která se považuje za hrdé Ukrajince. „V té oblasti je politika samozřejmě obrovsky komplikovaným problémem, který snadno rozdělí rodiny. Například před dvěma lety jsem se kvůli jeho názorům na začínající válku měsíc nebavil s tátou. Maminka, která bydlí pořád na Krymu, se o politiku vlastně skoro nezajímá, ta si přeje pokud možno co nejnormálněji žít. Letos se s ní potkám, ale doma na Krymu to nebude, tam bych se teď coby Ukrajinec složitě dostával a vlastně se mi tam ani moc nechce. Těžko se mi dívá na to, jak tam posledních deset let vlají ruské vlajky. Krym miluju, chybí mi tamní moře, ale natrvalo bych se vrátil jen v případě, že jednou bude opět ukrajinský,“ říká Maksym Gorabek v podcastu: „Doma už se cítím být v Praze a s maminkou se potkáme třeba v Gruzii nebo v Turecku.“