Kde hokejové slunce nezapadá

Nejpozději dvě minuty poté, co jsem poprvé potkala Lukáše Trambu, jsem ho chtěla zabít.

Měl jen synovi vysvětlit, že nemůže v devíti zničehonic začít hrát hokej. Žoviální čtyřicátník místo toho moje vyjevené vyžle úplně přeprogramoval. Že kluk nikdy předtím nestál na bruslích? Nevadí. Že žije v Anglii, kde se ledová plocha jedenáct měsíců v roce nedá skoro najít? Nevadí. Tramba se sladce (anglicky) vemlouval a Tomáš s novým výrazem – nábožného transu – v sobě objevil šťastlivce, kterého čeká Stanleyův pohár.

„Paní, smiřte se s tím,“ houknul mým směrem před dvěma lety Tramba a ignoroval mé prskání a odmítavou gestikulaci. „Máte doma hokejistu!“ Protestovala jsem, že v Anglii přece…, ale Tramba mi skočil do řeči: „Bezva! V Anglii se hraje hokej. Taky jsme tam byli…“

Za svůj dvacetiletý pobyt v Británii jsem o tamním ledním hokeji neslyšela ani jednou. Neměla jsem tušení, že ho tam nějací zoufalci hrají. Ale od té doby, co syn potkal Lukáše Trambu, jsem neustále ve finanční tísni (i druhořadý anglický hokej totiž stojí strašné peníze) a vozím kluka hodinu a půl na nejbližší led. A pak je zde ještě mezinárodní hokejový tábor v Nymburce spoluzaložený právě Lukášem Trambou.

Jistě, nezletilé anglické hokejisty z klubu Invicta Dynamos – ležícího v Gillinghamu na východ od Londýna – někdy rodiče o prázdninách posílají na trénink v Kanadě, mnozí však pyšně nosí na trénink dres s nápisem Czech International Hockey Camp – Stars are made not born. Tedy „Hvězdy se nerodí, hvězdy se vypracují“.