Banky generaci Z nerozumí, snaha napodobit náš jazyk vyznívá tristně

Kolik mladých lidí už jste naučili „nekrachnout“?

Záleží na úhlu pohledu. Samotná definice „nekrachnutí“ je docela obecná, krachnout může člověk kdykoliv, i když je finančně gramotný. Nicméně my to měříme svým obecným dosahem. Víme, že nižší desítky tisíc lidí o projektu Nekrachni aspoň slyšeli. Na sociálních sítích máme čtyři a půl tisíce sledujících a naše materiály použilo už tisíc učitelů z pěti set škol. Dosah tam může být potenciálně i větší, ale nemáme ho přesně změřený.

Jak přesvědčujete mladé lidi, že finanční gramotnost je důležité téma?

K nám většinou chodí lidé, kteří si aspoň trochu uvědomují, že mají s finanční gramotností problém. Cítí, že nemají potřebné znalosti, že je to ve škole nikdo nenaučil. Jde spíš o uživatele z rozvinutějších regionů nebo lidi s vyšším vzděláním, kteří nemusejí řešit vážné socioekonomické problémy. Zaujmout se je snažíme hlavně propojením stylu, kterým generace Z běžně komunikuje na sociálních sítích, s našimi finančními tématy. Musíme se hodně přizpůsobovat moderním formátům a asi nejčastěji s nimi řešíme osobní rozpočtování. To je základ, který mladí lidé nemají.

Co se u vás mladý člověk naučí ohledně osobního rozpočtu?

V rámci Instagramu jsou teď oblíbené takzvané Reálné Gen Z rozpočty, u nichž sbíráme zpětnou vazbu přímo od mladých lidí. V krátkém formuláři nám vyplní, co studují, kolik jim je let, kde žijí, jaké mají příjmy, za co nejvíc utrácejí a tak dál. Na základě toho jim dáme komentář. Řešíme s nimi, jak s rozpočtem pracují, jestli skutečně napsali všechny položky. Nebo jim ukazujeme různé pohledy na nějaké finanční téma, například trend takzvaného chudého boháče. Mladí lidé se v docela nízkém věku mohou dostat k velkým penězům, ale rychle je utrácí, nevytvářejí žádné rezervy.

Obavy o vlastní bydlení

Vidíte u generace Z, která se většinou definuje jako skupina lidí narozená zhruba mezi polovinou 90. let a rokem 2010, postupně nějaké odlišnosti v přístupu k penězům?

Ve srovnání s předchozími pokoleními přicházejí u generace Z mnohem dřív obavy týkající se financí. Nejvíc se mladí lidé bojí, že nebudou mít dostatečně placenou práci, aby si zajistili důstojné bydlení. Češi jsou v podstatě evropští lídři ve vlastním bydlení. Proto hodně mluvíme o způsobech spolubydlení nebo o tom, jak pracovat s financemi v rámci „společné domácnosti“. Tohle se jinak u nás moc neučí. Učitelé to mnohdy ani neznají, řada rodičů si na to nepamatuje, protože to zažili dávno, takže reálně to generaci Z nemá kdo povědět. Pro nás je to důležité téma a snažíme se zdůrazňovat, že to není nic nenormálního, nebo dokonce špatného. Na Západě je to běžná forma bydlení.

Jaká další velká témata s vámi mladí lidé řeší?

Investice – s tím přicházejí nejčastěji. Jak investovat, do čeho a kde. Dost často jim odpovídáme, že investice jsou o dlouhodobém horizontu, že by měli mít nějaký finanční plán. Musí vědět, jestli vůbec mají na to, investovat. Mladí lidé často ani nevědí, za co utrácejí. Zjišťujeme, jestli nemají nějakou položku, kterou by mohli omezit a tím si udělat prostor pro investice.

Co jim nejčastěji radíte, aby omezili?

Často to jsou nějaké nákupy, utrácení za jídlo, kavárny a tak dále. To je typické u vysokoškoláků. Krásným příkladem je taky předplatné. Máte Netflix, HBO, Spotify, platforem je dneska tolik… Ač si řada lidí řekne, že to je jen pár korun, ve výsledku se to nastřádá. Občas na přednáškách lidem ukážu, kolik by měli peněz, kdyby stejnou částku investovali do nějakého fondu. A taky kolik času jim zabere si na to vydělat. Když například dají tři stovky měsíčně za Netflix, ale na brigádě si vydělají 170 korun za hodinu, vyjde je to na 2 hodiny práce. Plus ještě čas, který tráví sledováním filmů. Přirovnáním k reálným situacím pochopí, že možná nepotřebují mít platforem šest, když na každé stráví jen hodinu měsíčně. Ale stačí mít třeba jednu, kterou využívají nejvíc. Neříkáme, že předplatné je něco špatného, ale že se tam dá vytvořit prostor pro investice.

Kde vy sami čerpáte znalosti, které ostatním předáváte?

Spolupracujeme s finančními poradci nebo experty. Mohou to být daňoví poradci, účetní nebo ekonomové. Vybíráme si je podle toho, jak přistupují ke své práci a jaké mají hodnoty. U finančních poradců je pro nás velmi důležité, že jdou primárně za expertizou, ne za prodejem a obchodem. Jsme propojeni s řadou organizací, jako jsou různé investiční platformy, případně i banky nebo nadace, které nám takové experty nabízejí podle konkrétních témat. Třeba k tématu bydlení jsme měli i malou konferenci, na které byl hypoteční poradce, expert ze státní sféry nebo zástupce developerů. Vždycky se snažíme téma pokrýt ze všech stran. Naše klíčová hodnota je jistá nezávislost a nestrannost.

Je těžké takového experta sehnat, respektive rozlišit, zda náhodou on sám nemá nějaký zájem, pokud přichází třeba právě z komerční sféry?

Často jde o člověka, který je mezi odbornou veřejností známý jako ekonom dané banky anebo zastupuje konkrétní společnost. Dodává kredibilitu tomu, co komunikujeme. My mu zase pomáháme dostat se k další cílové skupině a naučit ji dívat se na finance i z jiného úhlu. V posledním půlroce za námi chodí relativně velké společnosti s tím, že se jim v otázkách financí nedaří oslovovat právě mladé lidi. Dost často taky chtějí, abychom promovali jejich produkty, na což nikdy nepřistupujeme. Ale přiznáváme, že určité téma komunikujeme s nějakou společností nebo že obsah vznikl díky její podpoře. Každý vzdělaný člověk už se pak rozhodne, ke které jít.

Mluvit jazykem generace Z

Čím to je, že velké společnosti neumí oslovit mladé lidi?

Primární odpovědí jsou sociální sítě. Současná doba je extrémně turbulentní. Generace Z začala mluvit svou vlastní řečí, které manažeři a manažerky v bankách mnohdy ne úplně rozumí. Banky a společnosti se mnohdy snaží napodobit, o čem si myslí, že je mluva dnešních mladých lidí – a dopadá to tristně. Místo promování produktu jsou pro generaci Z spíš k posměchu.

Jak by tedy měl jazyk Gen Z vypadat?

Měl by být přizpůsoben jejím preferencím a způsobu, jak konzumuje informace. Musíte využívat vizuálně atraktivní a interaktivní formáty – videa, infografiky a krátké, ale výstižné texty. Mladí chtějí rychle pochopit podstatu a zároveň mít možnost se dozvědět víc, pokud je to zaujme. Jazyk by měl být autentický, přístupný, bez zbytečného formalismu a složité terminologie. U finanční gramotnosti musíme kombinovat užitečné informace s příklady z reálného života, které jsou pro tuhle generaci relevantní a srozumitelné.

Kromě sítí máte i vlastní aplikaci. Jak se osvědčila?

V současnosti ji využívají spíš stovky uživatelů, jelikož v ní zatím není tolik obsahu. V minulých letech jsme na její vývoj neměli moc peněz. Rozpočet se nám teď ale navýšil díky grantu od Google.org, což je filantropická odnož společnosti Google. Pracujeme tedy na dalším obsahu, který bude ale kratší. Bojujeme totiž s tím, s čím bojuje asi každý, kdo se točí kolem mladých lidí, což je zaujetí a udržení jejich pozornosti. Ta klesá velmi rychle, s každými deseti vteřinami, které na platformě stráví.

Dostali jste zmíněný grant ve výši téměř 15 milionů. Jak konkrétně s penězi naložíte?

Většina jde právě do vývoje a rozšíření aplikace. Díky tomu, že částka je relativně vysoká, si můžeme dovolit i analýzu uživatelského chování a práci s daty. Do aplikace zakomponujeme i vědecky podložené vzdělávací metody. Z dlouhodobého hlediska půjde naše technické řešení použít v podstatě pro jakýkoliv typ vzdělávání. Naše vize, která oslovila i hodnoticí komisi, je, že chceme pomáhat i dalším vzdělávacím organizacím a neziskovkám v šíření obsahu. Často totiž nemají platformu, skrz kterou by ho byly schopné efektivně předávat.

Vaše aplikace a projekt jsou vyloženě jen pro generaci Z?

Aplikace je cílená a navrhovaná primárně pro generaci Z, ale mohou ji samozřejmě využívat i starší a mladší generace. Spodní limit, kdy si myslíme, že to bude děti bavit a dávat jim smysl, je od nějakých třinácti let. Pracovat s ní klidně mohou i rodiče. Startujeme pro ně ve firmách i s workshopy, kde je učíme, jak komunikovat s generací Z o financích. V českých rodinách se o nich pořád baví relativně málo. Je načase prolomit tyhle ledy a říct, že to není tabu.

Dáváte rodičům i informace, kdy začít s kapesným a v jaké výši?

Občas se o tom bavíme a říkáme, že by to měli dělat co nejdřív. Obecně podle dat i od OECD by dítě mělo ideálně dostat první kapesné kolem páté šesté třídy. Setkáváme se s tím, že někteří mladí lidé nemají kapesné vůbec, i když jsou z rodiny s dobrým zázemím. To vede k tomu, že pak neumí s financemi vůbec pracovat. Naším cílem je zaměřit se na skupinu mladých, která se potýká s problémy s finanční gramotností tady a teď. I když se naučili nějaké věci v sedmé třídě, dost často ani nevědí, jak reálný svět vypadá, protože s ním nepřišli do kontaktu. A buďme upřímní – informace, které dostávají ve škole nebo pak hlavně na sociálních sítích, se prostě vypařují z hlavy velmi rychle.

Ve škole nás to nenaučili

Jak se nápad na projekt Nekrachni vlastně zrodil?

Se spoluzakladatelkou Marií Šimůnkovou jsme na konci střední školy polemizovali o životě a zjistili, že nic moc nevíme o financích. Já už přes dva roky podnikal, ale i tak jsem se necítil nějak extrémně finančně gramotný. Začali jsme hledat nějaké zdroje a většinou na nás vyskočilo jen hodně odborné vzdělávání nebo vzdělávání pro učitele – navíc zaměřené hlavně na první stupeň. Kde ale mají brát informace mladí, kteří řeší poměrně velkou finanční změnu, když se třeba stěhují od rodičů na vysokou školu? To byla motivace, jak s Nekrachni začít a pomáhat mladým na prahu dospělosti a dávat jim informace i mimo školu.

Jak velký je teď váš tým?

Když vezmu úplně všechny, kdo jsou do projektu zapojeni, vyjde mi něco přes 50 lidí. Samozřejmě je to mix různých úvazků a jsou v tom započítáni i dobrovolníci. Na plný úvazek máme dvanáct lidí.

Prolamuje už projekt Nekrachni ledy v českém školství?

Ve školství to není tak přímočaré a jednoduché, jak si možná řada lidí představuje. O změně osnov rozhodují vyšší orgány a závisí to i na konkrétní škole. Záleží na tom, jaké má učitele a jak finanční gramotnost pojme. Někteří se tématu bojí a projedou ho jen zběžně a hodně teoreticky. Setkali jsme se ale i se skvělými učiteli občanské výchovy nebo základů společenských věd, kteří se tématu věnují dost. Jsou i školy, které mají přímo předmět finanční gramotnost.

Zmínil jste, že vaši uživatelé jsou většinou vzdělanější nebo z prosperujících regionů. Máte i ambice zaměřit se na vyloučené skupiny?

Ambice rozhodně máme. Teď se ale především snažíme začít spolupracovat s organizacemi, které už tuhle skupinu řeší a mají ji podchycenou. Nabízíme jim svůj obsah a způsob komunikace. Rádi bychom tuhle skupinu zasahovali, ale je nám jasné, že sami to nezvládneme.

Zjišťovali jste si, jestli něco podobného funguje i v zahraničí?

V Rakousku, na Slovensku nebo ve Velké Británii fungují různé projekty o finančním vzdělávání. Každá země to má ale pojaté trochu jinak. V Británii existuje mobilní aplikace, která je víc zaměřená na investování do kryptoměny, a projekt je ryze komerční. Na Slovensku je zase velmi silně propojený se státní sférou. Máme to celkem zmapované. A víme, že naše aplikace, která pomůže i ostatním neziskovkám s přesunem na digitální vzdělávání, bude hodně unikátní.