Mysleli jsme to dobře… Jak se Česko pustilo do velké digitální revoluce

Mysleli jsme to dobře a dopadlo to jako vždycky. Věta bývalého ruského premiéra Viktora Černomyrdina se stala legendární. Pronesl ji v srpnu 1993, když komentoval tehdejší ruskou měnovou reformu.

Tento slavný výrok by se dal s mírnou nadsázkou používat pro popis digitalizačních snah českého státu. Záměr je většinou chvályhodný, ale rozjezd se často nějak zkomplikuje a z velkého skoku kupředu je na začátku spíš velký zmatek. Jen za prvních pár týdnů, které uběhly z roku 2024, přišly takové problémy hned dva – s elektronickou občankou a přihláškami na střední školy.

Česko se přitom blíží do bodu, který má završit proměnu státu do moderní digitální podoby. Už za rok, v únoru 2025, by měl vejít kompletně v účinnost zákon o právu na digitální službu, který nařizuje, aby úřední agendy a úkony, které lze zdigitalizovat, byly k dispozici i v elektronické podobě. A říká, že občan má na vyřízení v elektronické podobě zákonný nárok. 

„V praxi to znamená, že pokud bude občan muset jít něco, co mělo být zdigitalizováno, vyřizovat na úřad, měl by mít nárok na náhradu vzniklé škody, protože stát nebude plnit zákonnou povinnost, kterou vůči němu má,“ vysvětluje Jan Frk, ředitel divize eGovernment v české společnosti Software602, která například pro úřady připravuje digitální formuláře nebo řeší elektronické podepisování dokumentů. Připomíná také, že se jedná o právo na digitální službu, nikoli povinnost ji využívat. Lidé pořád budou moci vyřizovat záležitosti na úřadech přímo, nicméně ti, kdo chtějí, mají podle zákona dostat možnost, aby své záležitosti řešili i digitální formou.

Tento zákon, známý též jako „digitální ústava“, byl schválen už na konci roku 2019. Úřady tedy měly pět let na to, aby mu své fungování přizpůsobily. Zda se podaří termín stihnout, není rok předem ani trochu jasné. „Ten zákon je tu pět let, platil po dobu posledních dvou vlád. Pokud by se to nestihlo, bude namístě se napříč politickým spektrem ptát, co se s tím tedy celé ty roky dělalo,“ říká Marek Růžička, výkonný ředitel společnosti Bankovní identita (Bank iD), který z titulu své pozice digitalizační snahy státu velmi bedlivě sleduje.

Digitální a informační agentura, což je nově vytvořený úřad, pod který tato problematika přešla, zveřejnila před časem harmonogram fází, které by měly zemi k naplnění tohoto slibu dovést. Ředitel agentury Martin Mesršmíd na podzim ve vyjádřeních pro magazín Reportér vyjadřoval mírný optimismus a zároveň tehdy apeloval na úřady, ať si na to vyčlení prostor v rozpočtech pro letošní rok, kdy by se měly všechny práce v tomto směru dotahovat.

Digitalizace nejrůznějších procesů však zpravidla trvá déle, než jak se původně plánuje. To platí nejen pro stát, ale i pro soukromý sektor, své zkušenosti s tím má podstatná část firem. Ty však mají proti státu jednu výhodu – o jejich chybách a zpožděních se většinou nevedou celonárodní diskuse.

Klopýtání na úvod

Úvodní selhání, která už téměř tradičně nové elektronické služby státu provázejí, možná až zbytečně kazí povědomí o tom, jak na tom doopravdy s digitalizací ve veřejném sektoru jsme. Realita nemusí být taková, jak by se mohlo na základě těch nejdiskutovanějších chyb zdát. Pojďme se ale právě u nich nejprve trochu zastavit.

Na sobotu 20. ledna si Digitální a informační agentura (DIA) spolu s vicepremiérem Ivanem Bartošem naplánovali spuštění aplikace eDoklady, ve které je možné mít nahraný občanský průkaz. To znamená, že při fyzickém prokazování totožnosti už nebude třeba u sebe mít průkaz totožnosti v podobě plastové kartičky, stejně bude platit i prokázání za pomoci mobilního telefonu. Když se možnost „stáhnutí občanky do mobilu“ otevřela, lidé se do toho pustili a zkolabovalo veškeré přihlašování do systémů veřejné správy. Vicepremiér Ivan Bartoš to zdůvodňoval tím, že byl zájem lidí o hodně větší, než se čekalo. Což po publicitě, kterou spuštění aplikace eDoklady věnoval on sám i jeho lidé, působilo poněkud zvláštně. Jako kdyby sami předem nevěřili, že to veřejnost bude považovat za užitečnou službu.

To, že se řadě lidí nedařila v daný okamžik stáhnout elektronická občanka, by zase až tak nevadilo, většina by to bez ní jistě ještě několik dnů či týdnů vydržela. Horší bylo, že se tak výrazně zahltilo veškeré ověřování totožnosti uživatelů směrem ke státu – to probíhá přes takzvaný Národní bod pro identifikaci a autentizaci, zkráceně NIA –, a lidé tak kvůli zájmu o eDoklady nemohli vyřizovat online se státem prakticky nic.

Po opadnutí původního náporu se situace vrátila do normálu, panovaly ale obavy, co se stane, až se přes NIA zase povalí davy uživatelů ve stejnou chvíli.

O necelé dva týdny později se totiž spouštěla druhá velká akce, elektronické přihlášky na střední školy. Stát tak reagoval na problémy, které provázely přijímací řízení v předcházejícím období a naplno eskalovaly během přijímaček v roce 2023. Loni byl v některých oblastech republiky – zejména v Praze, ale zdaleka nejen tam – významný převis poptávky po středoškolském studiu vzhledem k nabídce volných míst na gymnáziích a dalších středních školách. Když se to sečetlo s možností hlásit se jen na dvě školy, vyvolávalo to už předem v žácích a jejich rodinách nervozitu. Ta pak byla umocněna tím, že se řada dětí na zamýšlené školy nedostala rovnou a dlouho čekala, zda se uvolní místa po úspěšnějších uchazečích, kteří dali přednost jiné škole. Některé děti pak zdlouhavě procházely dalšími koly dodatečného přijímacího řízení. Ministerstvo slíbilo zlepšení, které spočívá v tom, že je možné se hlásit na tři školy, uchazeči dopředu sestaví pořadí škol podle toho, kde by studovali nejraději, a celý systém poběží elektronicky. Tím by mělo být zajištěno, že se po přijímacích zkouškách úspěšné děti automaticky ocitnou na školách, kam chtěly, a bude také rychle jasné, kde zbyla neobsazená místa.

I tady ovšem došlo k potížím. Tentokrát nebylo ve hře spadnutí přihlašování přes NIA, protože ten byl před spuštěním přijímaček ze strany státu konečně posílen (o tom, že by to bylo potřeba, hovořili lidé z oboru už roky). Nakonec se totiž v prvních chvílích očekávaného náporu vůbec nedostal do hry.

Nový systém se měl pro přihlášky na střední školy otevřít ve čtvrtek 1. února, v noci předtím ovšem CERMAT – státní organizace, pod kterou přijímací zkoušky spadají – oznámil, že se spuštění systému s názvem DiPSy odkládá, protože se objevila chyba, která neumožňuje správně nahrát přílohy k přihlášce.

To v daný den vyvolalo mezi rodiči, v médiích i na politické scéně poměrně emotivní reakce. Na rozdíl od občanky v mobilu, na kterou by si klidně řada lidí bez potíží počkala, je termín pro přihlášení se na střední školu omezen jen na tři týdny v únoru. A po zkušenostech z předcházejících let panovala mezi rodiči už předem zjitřená atmosféra.

Když to běží, je to fajn

Digitální přihlašovací systém (DiPSy) byl nakonec spuštěn o necelé dva dny později. Pro žáky i jejich rodiče přináší praktické funkcionality i užitečné informace. Předvyplní si sám všechny údaje, které jsou v takzvaných základních registrech státu – od trvalého bydliště až po rodné číslo uchazeče, najde školy na základě klíčových slov a ukáže i to, kolik uchazečů se na školu hlásilo v posledních sedmi letech a jaký byl loňský poměr přihlášených a přijatých.

Marek Růžička z Bank iD je přesvědčen, že pokud bude systém fungovat, bude jej používat neustále rostoucí počet rodičů. Tento krok považuje za důležitý i proto, že když stát identifikoval nějaký problém, neřešil ho přidáním dalších úředníků a vytištěním více papírových formulářů, ale krokem vedoucím k modernizaci celého procesu.

V období podávání přihlášek samozřejmě ještě nemůže být známo, jak bude celý systém fungovat i při zpracování výsledků, rozřazování budoucích studentů na školy a vyhodnocování volných míst.

Obě popsané úvodní chyby však ani zdaleka nedosáhly takových rozměrů, jako tomu historicky bylo například u sociálních dávek. Dílčí problémy byly podle bývalého pirátského poslance Mikuláše Ferjenčíka, jenž patří k zastáncům zvolených postupů, způsobeny tím, že si stát konečně začal dávat ambiciózní termíny a neodkládá všechno až na později, na další rok, nebo dokonce následující volební období.

Česká, nebo evropská?

Podobně jako je tomu u systému přihlašování na střední školy, je vždycky obtížné hodnotit v průběhu zavádění i další novinky. Většina z nich prokáže či neprokáže svou užitečnost až časem. 

V případě elektronické občanky v mobilu se však určité pochybnosti objevily už před jejím spuštěním, a to ve dvou rovinách. Ta první je obecnější a dá se shrnout do otázky, zda má Digitální informační agentura věnovat tolik úsilí tomu, aby dotáhla do finále projekt eDoklady, který v celkové digitalizaci státního aparátu nehraje nijak zvlášť podstatnou roli. A zda byl zvolen správný termín realizace a opravdu bylo nutné elektronizovanou občanku spouštět ještě před plánovaným posílením NIA a základních registrů státu (to jsou databáze s údaji o občanech, právnických a fyzických osobách či adresách trvalého bydliště).

Druhá výtka pak směřuje k tomu, že nejpozději do dvou let vznikne evropská digitální peněženka, která bude mít mnohem širší záběr než česká „občanka v mobilu“, a jestli pak není zbytečné věnovat energii i finance na něco, co je jen jakýmsi dílčím řešením na lokální úrovni.

Jan Frk ze společnosti Software602 s touto výtkou souhlasí, nicméně na spuštění české aplikace eDoklady vidí i určitá pozitiva. „Díky tomu, že bylo spuštěno ono české řešení, si naše státní správa na tento princip zvykne, naučí se, že je možné se prokazovat mobilním telefonem,“ říká s tím, že až pak přijde šířeji využitelná evropská peněženka, budou už úřady technicky, organizačně, ale také mentálně nastaveny na to, aby mohlo užívání dokumentů v elektronické podobě opravdu fungovat.

Evropská digitální peněženka je popsána v novém evropském nařízení eIDAS 2.0, které by mělo být definitivně schváleno v nejbližších týdnech či měsících.

EUDI Wallet si můžeme představit jako digitální verzi šuplíku, ve kterém máme doma uložené všechny důležité dokumenty. Například pas, občanku, řidičák, rodný list, očkovací průkaz, maturitní vysvědčení, vysokoškolský diplom a tak dále. Důležité je i to, že by celá EUDI Wallet měla fungovat na takzvaném principu „self sovereign identity“. Co to znamená? Že budou všechny dokumenty a listiny uložené v soukromém digitálním šuplíku, o kterém budou lidé sami rozhodovat. Kdykoli bude potřeba někde něco prokázat, příslušný úřad nebo instituce o to člověka elektronickou formou požádají a on jim ten požadovaný dokument ze svého digitálního šuplíku zpřístupní. Dokumenty budou platné po celé Evropě, takže by mělo být úplně jedno, jestli ten dokument bude požadovat český úřad, německá policie, nebo chorvatská celní správa.

Nebude to ovšem znamenat, že by vznikla jakási superaplikace pro celou Evropu. Schválené nařízení stanoví, co by měla EUDI Wallet umět a jaké standardy musí dodržovat, aby byly dokumenty „čitelné“ po celé Evropě. Bude ovšem na jednotlivých státech, jak přesně bude jejich podoba vypadat. Česká, německá a třeba francouzská peněženka budou každá jiná, ale budou na stejném principu. Není ani centrálně stanoveno, kdo by měl jednotlivé „národní šuplíky“ provozovat.

V Česku se podle Marka Růžičky už předběžně domlouvají bankovní a telekomunikační sektor na tom, že by v této záležitosti spolupracovaly. 

„Usilujeme o to, aby stát vypsal na provozování této služby koncesi, například na deset let. Její součástí by mohly být například podmínky stanovující, že do konkrétního data bude těmito prostředky vybaveno určité přesně stanovené procento obyvatel,“ říká Marek Růžička ze společnosti Bankovní identita. Podle něj by to byl lepší způsob, než aby to celé běželo ve státní režii. Koncesionář by také měl nést podstatnou část nákladů, na jejichž pokrytí by si vydělal komerčním provozem – podobně jako je tomu dnes právě u bankovní identity, která je zdarma pro kontakt mezi občany a státem a vydělává na tom, že službu ověřování identity poskytuje soukromým firmám ve vztahu k jejich klientům. 

Místo kroků skoky

Evropská digitální peněženka by spolu s naplněním práva na digitální službu mohla pro občany představovat opravdu zásadní skok k digitální budoucnosti. 

Podle Jana Frka jsme kdysi při zavádění datových schránek nebo Czech Pointů byli opravdu mezi velmi moderními zeměmi, od té doby se však posouváme kupředu spíše po malých či středních krocích. 

Významné rozšíření počtu lidí s digitální identitou – zejména díky zavedení bankovní identity, kterou už dnes disponuje šest a půl milionu lidí v Česku – bylo určitě pozitivním krokem. Stejně tak zavedení eReceptů nebo eNeschopenky, což řadě lidí usnadnilo život. 

Podobně to bude nejspíš i u čerstvých eDokladů nebo přihlašovacího systému DiPSy.

Pořád jsou to však spíše dílčí vylepšení, nikoli zásadní zlom. Ten první by měl přijít za rok v únoru, pokud se tedy právo na digitální službu nebude na straně státu ještě na poslední chvíli posouvat. A v roce 2026 už bychom mohli cestovat po Evropě jen s mobilem, pas i všechny další důležité dokumenty by totiž byly neustále s námi v našem digitálním šuplíku.

„Důležité je ale uvažovat nejen o tom, co lidé vidí a užívají, ale také o systémech, které viditelné nejsou a na kterých to celé stojí,“ říká Jan Frk, ředitel divize eGovernment u společnosti Software602. Současné základní registry podle něj běží dobře, ale bylo by potřeba přidat další. „Jde například o mandátní registr, kde bude zapsáno, že někdo zastupuje určitou právnickou nebo fyzickou osobu. Dnes se to pořád dokládá lejstry,“ zmiňuje databázi, která by velmi zjednodušila život zejména firmám a jejich představitelům. Dalším v řadě by pak podle Jana Frka mohl být třeba registr vzdělání, abychom pořád nemuseli úřadům znovu a znovu ukazovat kopie maturitních vysvědčení nebo vysokoškolských diplomů.

Zavedení zásadních kroků směrem k občanům i v systémech na pozadí by se možná v duchu české digitální tradice neobešlo zcela bez počátečních havárií, ale za tu změnu by i trocha úvodních zmatků nepochybně stála.