Zkaženka aneb Nikoliv nákup, ale lov

Z mýtů a pohádek víme, že musíme zcestovat půl světa, abychom nakonec zjistili, že poklad byl celou dobu zakopaný před naším vlastním prahem. Takhle jsem putovala přes celou republiku, než jsem zjistila, že mám roh hojnosti přímo pod nosem. 

Obvykle jejich názvy končí na -enka nebo -ovka, případně si nějak pohrávají se slovy označujícími láci nebo okasi. Řeč je o malých diskontních nebo výprodejových prodejnách. V mém druhém domově na jižní Moravě se tamní lidové prodejně láskyplně přezdívá Zkaženka. Část zboží osciluje kolem data minimální trvanlivosti. 

„Roubenka, čí to oblé jméno je?“ básní Fráňa Šrámek o malebné studánce nedaleko Sobotky a mně se parafráze dere na rty pokaždé, když vcházím do „Zkaženky“, celá nedočkavá, co ulovím. Do těchto prodejen se nechodí na nákup, nýbrž na lov. To jsem donedávna netušila a kolem výprodejové prodejny u pražského domova jsem procházela s ohrnutým nosem. Ani by mě nenapadlo vstoupit, mohlo by na mě padnout podezření z chudoby, jak říká moje maminka. Když jsem odtamtud před mnoha lety viděla vycházet bývalého ministra s naditou igelitkou, kroutila jsem pohoršeně hlavou, že něco takového je možné pouze u nás a že je to další důkaz nenapravitelného českého plebejství. Všude jinde by se vysloužilý vysoký státní úředník s krásným důchodem v partiovce styděl ukázat. 

V duchu jsem se panu ministrovi už stokrát omluvila, protože jsem pochopila, že do vinohradské diskontní prodejny nechodil v první řadě ušetřit, ale lovit. Vyskytuje se tam totiž zboží, které jinde v maloobchodní síti nepotkáte. Pochází z různých koutů světa a důvodem slevy zdaleka není jen blížící se expirace, ale třeba také nadhodnocené zásoby prodejce, zrušené objednávky, chyba na etiketě anebo se jedná o zboží, které už se dál nebude vyrábět. Proto „Zkaženky“ nenabízejí stálý sortiment, ale pokaždé tam čeká překvapení. Někdy odejdu s prázdnou, někdy si nesu plnou síťovku úlovků. Z rychloobrátkového zboží to bývají nevídané zahraniční druhy sýrů a jiných mléčných výrobků i uzenin. Dále neznámé cukrovinky, nezvyklé značky žvýkaček, čokolád, čaje, kávy, limonád, koření a kosmetiky. A ačkoliv obchody bývají nevelké, najde se v nich překvapivě mnoho. Když jsem v létě na maloměstě chtěla uvařit indickou specialitu, oběhla jsem tři řetězce i vietnamskou večerku na náměstí a nakonec zjistila, že to správné karí, kokosové mléko i konzervovaná rajčata seženu na jednom místě právě ve „Zkažence“. 

Stejné potěšení, jaké mívám z ulovených produktů, bych měla mít i z jejich ceny. Jenže místo vítězoslavné radosti z toho, jak lacino jsem pořídila, odcházím pouze s nepříjemným vědomím, že jsem za nákup zaplatila přesně tolik, kolik by vzhledem k vývoji reálných příjmů správně měl stát.