Koukejte vycouvat! Márdiho patálie s dodávkou v Brně

První a jediný koncert v lednu jsem odehrál sám v Brně. Bylo to zajímavé dobrodružství. Předně musím upřesnit, že jsem sice hrál sám, ale sám jsem na ten koncert nejel. Jel se mnou Ladis, šéf našeho malého labelu San Piego Records, který je sám sobě zaměstnancem. Nabídl mi, že mě podpoří svou přítomností, a když budu chtít, bude i řídit zpátky. Měl jsem z jeho nabídky radost, protože se mi na ten koncert moc nechtělo. Domluvil jsem si ho někdy v létě a v té chvíli mi to připadalo jako naprosto vzdálená budoucnost, kterou hravě zvládnu. Jenže pak byl najednou týden před koncertem a já jsem zjistil, že útulný bar s malým sálem v centru Brna klepe na dveře a je úplně vyprodanej. Kámoš, kterej to celý domluvil, byl nadšenej a evidentně šťastnej. Tréma zavanula mozkem, ale bylo jasný, že z toho vycouvat nejde.

A tak jsme vyjeli a podle instrukcí zamířili do parkovacího domu, protože bar byl přímo v centru. Zde bohužel došlo k malé mýlce, která způsobila částečný kolaps dopravy. 

Zajíždíme pravotočivou úzkou zatáčkou do podzemí a najednou před námi visí měřicí hrazda, která dává nemilosrdně najevo, že naše dodávka se do parkovacího domu nevejde. Toho, kdo vymyslel, že bychom tam měli zaparkovat, nenapadlo, že pojedeme dodávkou. 

Ladis vybíhá a zkouší ukecat staršího chlápka, kterej sedí u závory v kontrolní kukani. Muž jen cholericky rozhazuje rukama a řve dokola jednu jedinou větu: „Koukejte vycouvat!“

Za dodávkou už stojí fronta osobních vozů. Někdo troubí, někdo se tváří naštvaně, někdo kroutí hlavou a někdo dělá všechno dohromady. Nakonec se mi daří s dodávkou uhnout, přilepit se ke zdi a vytvořit tak možnost nejtěsnějšího průjezdu. Přichází další fáze. Musíme odjet. Ladis vybíhá nahoru, organizuje dopravu a já se snažím vycouvat zatáčkou zpět. Vzniká další zácpa, chaos a stres. Napadá mě, že jediné, co by mi mohlo pomoct a „uklidnit“ situaci, je náhlé zjevení obřího mimozemského talíře na brněnské obloze. 

„Ještěže tomu hantecu tolik nerozumím, ale myslím, že moc pochval jsem nedostal,“ procedí pak skrz zuby Ladis. Přichází čas zavolat pořadatelům a najít nové parkovací místo. To se na druhý pokus daří. Vytahuju z obří dodávky akustickou kytaru a vyrážíme s lehkým zpožděním tam, kde už jsme měli být. Chvíli jdeme mlčky a pak ředitel labelu Ladis začne zpívat legendární hitovku od Ivana Mládka. 

„Koukejte vycouvat, já před váma už dávno byl.“ 

Směju se tomu ještě teď. Koncert byl skvělej a cesta zpět úplně volná. Seděl jsem na sedadle spolujezdce, pil jsem piva a pouštěl jsem z mobilu další písně od Mládka. 

Brno je zlatá loď!