Zatloukat, než přijde rozkaz

Přišlo to začátkem prosince. Tehdy se v čínském městě Wuhan – v aglomeraci s asi deseti miliony obyvatel ležící ve vnitrozemí osm set kilometrů na východ od Šanghaje – objevila nová nemoc. Nákaza velmi pravděpodobně pocházela z tak zvaného mokrého trhu, kde se prodávají ryby a maso a na kterém se lidé dostávají do úzkého kontaktu s živými i mrtvými zvířaty.

Na přelomu roku již čínští lékaři napočítali 41 nakažených. Vyhlásili tak zvané epidemiologické varování, informovali místní vedení i Světovou zdravotnickou organizaci (WHO). Trh ve Wuhanu úřady zavřely a přesunuly nemocné do speciální nemocnice.

Nutno říci, že ve srovnání s rokem 2003 a epidemií SARS (akutním respiračním syndromem s podobnými projevy jako nová nemoc) reagovala Čína rychleji. Tehdy úřady sdílely informace o viru až několik měsíců po objevení prvních případů.

Jiná věc ovšem byla, za jak vážnou wuhanští funkcionáři novou nemoc považovali a jak o ní loni v prosinci hovořili. Stevardka z čínských aerolinií Sarah Liu popisuje atmosféru slovy: „O koronaviru jsme se dozvěděli už na konci roku, ale dlouhou dobu jsme žili v přesvědčení, že se jedná o jakousi malou epidemii, která rychle pomine.“

V polovině ledna si lidé začali všímat vyššího počtu pacientů v nemocnicích a na čínských sociálních sítích vzrostl počet zpráv týkajících se záhadné nemoci. Většina příspěvků však z internetu mizela na základě zákona z roku 2015 o zákazu šíření fám a poplašných zpráv, který tento prohřešek trestá sedmi lety vězení. Fámy od reality může v Číně oddělit jen policie, členové komunistické strany a členové cenzorských týmů.