Den, než padlo rozhodnutí. První muž zrušené Jizerské padesátky  

Klasika, nebo bruslení?
„Klasika.“
Do kopce, nebo z kopce?
„Z kopce.“
Ionťák, nebo pivo?
„Pivo!“
Čelenka, nebo čepice?
„Čepice.“
S kámošema, nebo sám?
„Sám.“
Zrušit, nebo nezrušit?
„No nezrušit, samozřejmě, když to aspoň trochu půjde, tak nezrušit, to je to nejhorší, co nás může potkat. Nerad to vzdávám, vážně,“ odpovídá tak nějak samozřejmě za řízením čtyřkolky s boudičkou, kam nefouká. Na stadion to má od sebe z penzionu pár minut chůze, ale šetří každou minutu. Do startu první disciplíny nezbývá ani týden, přípravy jedou na nejvyšší obrátky, a přitom pořád není jisté, jestli se vůbec něco pojede. Proti konci listopadu, kdy Bedřichov zalehl metr sněhu, jsou okolní louky spíš hnědé než bílé. Všude čouhá tmavá uschlá tráva a i tam, kde býval sníh, je teď led. „Právě ten mi dělá největší starosti. Čekám, až se vrátí chlapi z obhlídky trati, a budeme se bavit o bezpečnosti. Nechci, aby se nám tady lidi někde v zatáčce pobili. Prostě uvidíme,“ zhodnotí situaci a pokrčí rameny. „Nebudu se opíjet rohlíkem, že nám tady během víkendu napadne deset centimetrů, ale chtělo by to,“ dodá, i když moc dobře ví, že předpověď až do startu slibuje jarní teploty a déšť.  

Počasí dělá předsedovi Ski klubu Jizerská 50 starosti už několik let. Stejně jako všichni obyvatelé Bedřichova a nakonec i ti, kdo sem jezdí na dovolenou, si nemůže nevšimnout, že hranice sněhu se rok od roku posouvá nad hranice obce čím dál výše do hor. 

Přijde zázrak?

Jestliže před lety měl závěje až po okna, teď v únoru mu na zahradě leží pár centimetrů přemrzlého firnu. Změna klimatu v přímém přenosu, chtělo by se říct, ale co si Martin Koucký pamatuje, Jizerská se rušila už v letech 1988, 1990,  1998, 2007 a 2014. Z dálkového běhu na závody na okruhu se ze stejného důvodu zredukovala také v letech 2007, 2014 a 2016. 

Nadbytek sněhu byl paradoxně během nedávného „covidového“ ročníku, kdy kvůli omezením spojeným s bojem proti šíření nemoci směly startovat jen stovky profesionálů a pět tisíc amatérů muselo zůstat doma. Naopak dobrovolně si dobré podmínky nechali čeští lyžaři ujít v letech krátce po listopadové revoluci, kdy se jich tisíce místo do Jizerek vydaly na průzkum alpských středisek, ležících do té doby v zapovězené zóně za železnou oponou.