Teď, nebo nikdy!

Život v Hongkongu je pro průměrného obyvatele těžší a těžší. Přestože má město s unikátní historií a zvláštním statusem v rámci Číny pověst ekonomického tygra, mzdy stagnují a ceny nemovitostí rostou. Pro mladé je krajně obtížné pořídit si vlastní bydlení. Za tři miliony hongkongských dolarů (zhruba devět milionů českých korun) lze dnes koupit byt o velikosti parkovacího místa. Průměrný Hongkonžan je chudší než před deseti lety.

Řada mladých lidí tak nevidí v Hongkongu svou budoucnost. Podle statistik odešlo jen v roce 2018 přibližně 7 600 lidí, což představuje patnáctiprocentní nárůst oproti předchozímu roku. Většinou opouštějí město mladí lidé ve věku 25 až 35 let.

Například čtyřiatřicetiletá Angela pracovala v Hongkongu v „režimu

9/9/6“ – tedy od devíti do devíti šest dní v týdnu. Pak si sbalila kufry a odjela do Austrálie. „Budu teď několik let muset žít a pracovat v Darwinu. Potom mohu zažádat o trvalý pobyt a přesunout se v rámci Austrálie někam jinam,“ vysvětluje Angela. „Bude to otrava, Darwin je díra a těžko najdu místo v marketingu. Ale ze začátku vezmu cokoliv, než si najdu něco lepšího. Až dostanu trvalý pobyt, pozvu sem své rodiče,“ říká.

Z nepříjemných změn a těžké ekonomické situace viní mnozí obyvatelé Hongkongu čínský komunistický režim a Číňany. V roce 2018 navštívilo Hongkong 51 milionů čínských turistů, což je sedmkrát víc než samotná populace města. Číňané tvoří téměř osmdesát procent veškerých turistů přijíždějících do města: jsou mezi nimi armády obchodníků, kteří nakupují zboží a pak ho v Číně s přirážkou prodávají – čímž samozřejmě ženou ceny nahoru. Dokonce i pročínská hongkongská vláda byla nucena vyslyšet některé stížnosti veřejnosti: zavedla patnáctiprocentní daň na nákup nemovitostí nerezidenty, nikdo nemůže opustit město s více než dvěma baleními kojeneckého mléka na hlavu. „Dřív jsem si sem mohl zajít na oběd. Dnes už si nemůžu dovolit tady nakupovat. Poslední knihkupectví odsud zmizelo už před mnoha lety. Nenajde se tu nic jiného než Chanel nebo Cartier,“ stěžuje si na stav hlavního nákupního centra IFC osmatřicetiletý Francouz Pierre, který zůstal v Hongkongu po studiích.