Konopnice

Seděla na lavičce před chalupou a vychutnávala si klidný podvečer. Bylo jí líto, že léto už za pár týdnů skončí a oni se budou muset vrátit do uspěchaného města plného lidí, kteří se lhostejně míjejí a dívají se na sebe nevidoucíma očima. Kdyby záleželo na ní, zůstala by na chalupě celý rok. Ale Honza měl pravdu, když říkal, že přestěhováním na chalupu by se kouzlo svobody a nekonečného prostoru vytratilo. Během jediného roku by přestali vnímat krásy přírody a začali by si stěžovat na zdlouhavé dojíždění do práce a do školy i na zvědavé sousedy.

Slunce se schovalo za vysoký ořešák a Evě začalo být ve stínu chladno. Pohledem přeletěla zahradu, pak se podívala k bezmračnému nebi, s povzdechem se zvedla, popadla konev s odstátou vodou a vydala se zachraňovat květiny před smrtí žízní.

•••

Chalupu si pořídili před osmi lety. Připadalo jim to jako dobrý nápad a časem se ukázalo, že to opravdu dobrý nápad byl. Jen co se po zimě trochu oteplilo, trávili na venkově každý víkend a na začátku prázdnin se na chalupu přestěhovali docela. Honza s nimi zůstal dva tři týdny – podle toho, kolik měla firma zakázek, a potom odjel do města a vracel se na soboty a neděle. Děti si našly kamarády a Eva se naučila příliš se o ně nebát, když je neměla na očích. Chtěla jim dopřát pocit volnosti, který si pamatovala ze svého vlastního dětství.

Vesnice nebyla velká, měla všehovšudy čtyři ulice potkávající se na návsi, která byla spíš křižovatkou s obchodem a autobusovou zastávkou než skutečnou návsí. Autobus jezdil do vsi ráno a večer a obchod otevíral jen dopoledne, a to čtyři dny v týdnu, a tak nebylo divu, že se vesnice vylidňovala. Na úbytě umřela i hospoda, jen v létě místní podnikavec otevíral u rybníku na konci vsi stánek s pivem, točenou limonádou a něčím ostřejším, takže se tam během parných odpolední stahovala mládež z okolních vesnic. Občas u rybníku uspořádali oslavu narozenin či čehokoli, co se zrovna namanulo, a k velké nelibosti místních opilecky vyřvávali do noci.

Domy, které nekoupili měšťáci bažící vyměnit pach výfukových plynů za smrad z kompostů a nedalekého kravína, zůstaly prázdné. Tmavými okny bez záclon se dívaly do zarůstajících zahrádek a pomalu chátraly.