Brněnský herec v poušti. Jak říci Alláh hantecem?!

Celé to vzniklo docela jednoduše. Přes českou filmovou agenturu jsem se ocitl v několika německých; poslal tam svá videa a brzy zjistil, jak moc se dnešní svět globalizuje – roli teroristy Mustafy mi nabídla produkce německo-alžírská. Měl jsem radost, ale bylo ještě třeba, aby mi požehnal ředitel mého domovského divadla Stanislav Moša, což naštěstí učinil, i když s připomínkou, ať hlavně nepromeškám nějaké představení v Městském divadle. Takže od té doby jsem měl největší hrůzu z toho, že nechytnu nějaký spoj Alžír–Brno a prošvihnu představení, což je ale noční můra všech herců, žádná novinka.

O Alžírsku jsem nevěděl vůbec nic, tedy až na to, že za ně hraje fotbal Rijád Mahriz z Leicester City, který – jak jsem zjistil – má krom alžírského taky marocké, francouzské a bůhví ještě jaké občanství. Ovšem tohle v Alžírsku vůbec nikomu nevadí a pro místní je legenda a bůh.

Dojedu šalinou, můžu?

Film s pracovním názvem GIA, do kterého mě obsadili (možná proto, že mám arabské předky, a možná taky proto, že prý má moje arabština francouzský přízvuk, což je zvláštní, protože jsem do této chvíle nevěděl, že nějakou arabštinu mám), pojednává o činnosti ozbrojené, tedy teroristické islámské skupiny během občanské války před čtvrt stoletím. Proč ne, říkal jsem si. Čeká mě vojenský převrat, výjimečný stav, masakry, občanská válka mezi vládou a islamistickými povstalci, která si vyžádá přes sto tisíc obětí, tohle by se mohlo líbit.

Jelikož jsem zvyklý na cestování (mým nejlepším kamarádem je dlouhodobě IDOS), navrhl jsem produkci, ať mi pošlou adresu hotelu, že se tam nějak dostanu. Z čehož se samozřejmě nejdřív orosili, potom osypali, a na první natáčení ve městě Blida, které leží hodinu od hlavního města Alžíru, mě doprovázel můj od této chvíle věrný stín – padesátník, dobrodruh a asistent produkce jménem Nawal.

V překladu znamená Nawal „dárek“, o čemž jsem hodně přemýšlel ve chvíli, kdy mi začal rozmáchle vyprávět nejen o zdejším divadle a filmu, ale taky o Alžírsku samotném. Zaujalo mě například, když povídal, že zdejší lidi baví komedie, které je rozpláčou, a dramata, která je rozesmějí.