Tereza už nepeče

Když už sem tam ulítnete a dáte si napařenou brokolici, nic hrozného se nestane – ubezpečuje Tereza Havrlandová ty, kteří mají starost o to, zda jedí dostatečně zdravě. Jen to pak musíte vyvážit několika kily čerstvé zeleniny a ovoce.

Na tomto přístupu postavila čtyřiatřicetiletá Tereza Havrlandová nejen svůj nový jídelníček a život – stojí na něm také její dvěstěmilionový byznys.

Její návod na vyrovnaný život ve skutečnosti není ten, z něhož ji někteří povrchní pozorovatelé podezírají: že se zahodí mobil, pracuje nejdříve od jvopěedenácti, nevaří, pije se voda z ledovce a minimálně půl roku se intenzivně sportuje, nejlépe někde v teple na prosluněné pláži. Skutečný recept na změnu k lepšímu, který se podle Terezy Havrlandové brzy pozitivně projeví na těle, tváři i bankovním kontu, je o poznání skromnější: jde v něm hlavně o práci, disciplínu a přesvědčení, kterému je nutné leccos obětovat.

Z Austrálie

Ptám se, co ji k raw food (ve stručnosti jde o jídlo založené především na čerstvé rostlinné stravě zpracované při teplotách nepřesahujících 42 °C) vlastně přivedlo, a její odpověď zní skoro jako nějaký monolog z teleshoppingu: „V dětství jsem byla oplácaná, od útlého věku věčně na různých dietách. Měla jsem zdravotní problémy. Se zažíváním a tak. Chodila jsem po doktorech, jenže ti si se mnou nevěděli rady.“ Její potíže však nevyřešily ani kouzelné drinky, ani svalovec Chuck Norris s modelkou Christie Brinkley a zázračné hubnoucí stroje. Terapie, kterou si sama naordinovala, představovala postupný a kompletní restart. Šlo to jedno po druhém, nejdřív se vzdala svých oblíbených kuřátek, ve dvaadvaceti přestala jíst kompletně maso, pak se v průběhu let na seznamu zakázaných látek ocitly další potraviny. Jak připouští, měla to částečně na svědomí i její starší sestra, která jí z Ameriky poslala knížku o raw stravě.

V době, kdy v restauraci vrchol kulinářské nabídky pro vegetariány představoval smažený květák, to ovšem de facto znamenalo, že musela vyškrtnout bohatý studentský život, který vedli její spolužáci z práv a VŠE – alkohol a vysedávání po hospodách už do její dimenze zkrátka nepatřily. Vedlejším efektem bylo, že najednou získala spoustu času na sebe, čtení a přemýšlení. A také na sport a cestování. Tím se bavila dva roky, kdy projela Nový Zéland, Francii a Austrálii.