Čeština v londýnské synagoze. První česká rabínka od září slouží ve Westminsteru

Můžeme, Kamilo, začít?

Dobré ráno z Londýna, můžeme. Včera jsem se vracela z dovolené a domů dorazila ve tři hodiny po půlnoci, tak nejsem úplně nejkřupavější, ale myslím, že to nějak zvládnu.

Jak vypadá dovolená novopečené rabínky?

Docela obyčejně – byla jsem v Rakousku na horách.

Poznal bych na sjezdovce, že mě předjíždí rabínka?

Určitě ne. Pro mě osobně byla ta dovolená zvláštní tím, že jsem něco musela přiznat sama sobě: evidentně nedokážu vypnout. Tím myslím doslova vypnout telefon, nekontrolovat e-mail, jednoduše nechat celý Londýn za sebou a vyčistit si hlavu. Kolem naší Westminsterské synagogy je dost veliká komunita, takže od rabínky skoro neustále někdo něco potřebuje. 

Jak veliká?

Asi tisíc lidí.

Četl jsem vaši knihu a překvapilo mě, že v ní pouze okrajově popisujete vlastní příběh, spíše to je čtivý úvod do judaismu. Zatím ještě necítíte potřebu podrobněji vylíčit svou životní cestu?

Když mě oslovili s nápadem na knihu, původní myšlenka byla opravdu taková, že mám psát hlavně o sobě a o poznatcích z Izraele, kde jsem rok studovala. Dokonce jsem na to kývla, ale brzy mi došlo, že o sobě dost nerada mluvím i píšu. Říkala jsem si: vždyť je mi teprve třicet tři! Nemám takový nadhled, a tím pádem asi ani právo, abych už mohla psát nějaké paměti! Až mi bude šedesát, třeba se k tomu dopracuju, nevím… Nakonec jsem ten zásek vyřešila tím, že se v knize podrobněji snažím o totéž jako už léta na sociálních sítích. Vysvětluju židovství srozumitelným jazykem.

Jestli jednou napíšete knihu o sobě, velký prostor v ní nejspíš dáte pěti městům. Postupně vám řeknu jejich jména, vy prosím rychle zareagujte asociací.

Jaké je první?

Znojmo, kde jste se narodila.

Hned vidím před očima obraz: od baráku máme pěkný výhled do údolí, na řeku Dyji a železniční most… To je moje dětství.

Co Praha?

Praha je pro mě univerzita.

A Berlín, kde jste začala studovat rabínský seminář?

Na první dobrou vidím šedou oblohu a cítím studený vítr, který fouká po dlouhé a široké Kantstrasse, kde naše škola sídlila. Byla tam hrozná zima.