Laťku o kousek níž. Škoda promarnit život sebezdokonalováním

Před časem mě při návštěvě Moravského zemského muzea v Brně nadchla věta z odkazu slovutného archeologa Karla Absolona. Krasopisně vyvedený text vedle ohmataných svazků v Absolonově knihovně, která je součástí muzejní expozice, hlásá: „Žádný nezdar nemůže být dosti veliký, aby Vás zítra nepotkal neúspěch ještě větší!“ Mám ráda černý humor a sarkasmus a spíš než jako výzvu k pokoře před věcmi, co nás přesahují, jsem tu větu četla jako jeden z Murphyho zákonů. Připomněla mi takzvané demotivační citáty, které se v posledních letech rozmohly jako reakce na instantní moudra, jež mají šířit pozitivní myšlení a povzbuzovat člověka v osobním rozvoji. 

Vloni na vnitrostátním letu ve Spojených státech před nás před startem předstoupil kapitán v červené kšiltovce a ve dveřích pilotní kabiny cestující bodře přivítal citátem americké básnířky a spisovatelky Mayi Angelou. „Dělejte všechno, jak nejlépe umíte, dokud to nebudete umět lépe. Až to budete umět lépe, dělejte to lépe.“ K tomu připojil vlastní doušku: „A já vás teď, jak nejlépe umím, bezpečně dopravím z Denveru do Cedar Rapids.“ Zrovna v případě dopravního pilota je takový výrok tím, co rádi slyšíte, když mu svěřujete život do rukou. Přesto je mi sympatičtější přístup kamaráda Lukáše. Ten se nedávno rozhodl posouvat osobní laťku pokaždé o kousek níž. Dovolit si občas klesnout pod svou úroveň, nepatrně zklamat, ztrapnit se, nedostát očekáváním okolí. „Vždyť já sám nesplňuji ani svá vlastní měřítka,“ žertuje v podobném duchu populární slovinský filozof Slavoj Žižek. 

Ačkoliv vím, že nejhorší je osvědčit se, nevzala jsem si z toho ponaučení. Ani se neumím řídit radou „Zklamejte brzy a zklamávejte často“. Doufám, že Lukášova strategie mi pomůže občas nedodržet termín, něco ztratit, ztropit mírnou ostudu nebo zapomenout na něčí narozeniny – a nebičovat se za to. Udělat chybu a odpustit si je úlevné. Pokud nejste chirurg nebo zmíněný kapitán letadla, většinou se nic nestane a ostatní si toho sotva všimnou. Navíc chyby jsou motorem evoluce, dokonalost je nudná a znamená stagnaci a zánik.

Přelom roku bývá časem předsevzetí, která často vydrží nanejvýš do konce ledna a v člověku leda vyvolají nové výčitky svědomí. Jsou to další neviditelné okovy, které si nasazujeme, zatímco život utíká. Bližší než patos inspirativních výroků je mi vlídný cynismus demotivačních citátů, jaké zveřejňuje například český instagramový účet @inspilacerace, jehož knižní podoba je od loňska k mání. 

„Máš na míň,“ říkám si na prahu nového roku spolu s brněnským streetartistou Timem. Nakonec stejně nezbývá než doufat v nejlepší a být připraven na nejhorší. A přitom nezapomínat žít. Protože život je krátký a křehký a byla by škoda promarnit ho sebezdokonalováním.