25. ledna 2024
Reportér 01/2024 · Číslo 113
Puntičkářský rozpočet, luxus z pera levičáků a znovuzrození. Příběh funkcionalistické Volmanovy vily
archiv Volmanovy vily
Nejluxusnější a nejdražší funkcionalistickou vilu ve středních Čechách nechal na sklonku 30. let postavit podnikatel Josef Volman pro svou dceru. Trval na tom, že stavba bude stát přesně na korunu jeden milion korun. Rodina si vilu ale příliš neužila, po válce byla znárodněna, usídlila se v ní školka a po listopadové revoluci se stala cílem vandalů. Po citlivé a oceňované rekonstrukci je dnes z ruiny opět funkcionalistický skvost, který se stal i zatím posledním – dvanáctým – českým členem světové sítě Iconic Houses.
Technicky nadaný mladík jménem Josef Volman ještě před vypuknutím první světové války absolvoval dvě cesty do USA, kde získal vzdělání, inspiraci i praxi. Volman ve Spojených státech poznal i svou budoucí manželku Ludmilu, s níž se po návratu domů v roce 1910 usadili v Čelákovicích a začali tu budovat strojírenský podnik na výrobu obráběcích strojů. Pak ovšem přišla válka a schopný podnikatel musel narukovat. Na vlastní kůži poznal frontu, stanul i před vojenským soudem a na konci války se několik měsíců ukrýval. Podnik v té době vedla jeho žena. Až po válce Josef Volman naplno rozvinul svůj podnikatelský talent a obráběcí stroje značky Volman se v časech největší prosperity vyvážely do třiceti zemí světa. Zatímco v roce 1910 se jeho podnik rozprostíral na ploše 300 m2, v roce 1941 to už bylo 50 000 m2 a pracovalo tu kolem 2 500 lidí. Volman byl podnikatelem takříkajíc baťovského střihu. Nechal postavit kolonii činžovních domů, vybudoval sportovní klub a podporoval společenský život v kraji. Během druhé světové války finančně i materiálně podporoval domácí i zahraniční odboj.
Na konci 30. let se Josef Volman rozhodl nechat postavit pro dceru Ludmilu, řečenou Luďu, luxusní vilu v rozlehlém parku nad romantickou krajinou řeky Labe v Čelákovicích, zároveň však na dohled od své továrny. Návrh svěřil dvěma mladým, poněkud paradoxně levicově orientovaným architektům, Jiřímu Štursovi (1910–1995) a Karlovi Janů (1910–1995). Z obou radikálů se později stali uznávaní profesoři a autority v oboru, kteří ovlivnili generace architektů. Štursa se svou manželkou vytvořil v 50. letech sokl se schodišti a terasami pro Stalinův pomník a Janů později vynalezl masově používané bytové jádro. V době realizace Volmanovy vily však byli na samém začátku své kariéry – nebylo jim ještě ani třicet. Volman jako neideologicky uvažující podnikatel už tehdy dokázal odhadnout jejich kvality a talent.
Pro nadané vizionáře, inspirované mimo jiné Le Corbusierem, představovala zakázka pro pana továrníka způsob, jak si zajistit solidní příjem a zároveň se moci věnovat jiným, sociálně zaměřeným projektům. Smysl své práce viděli ve službě novému společenskému řádu, kde klíčovým způsobem bydlení budou kolektivní domy s mimořádně skromnými podmínkami. Fakt, že navrhli nejluxusnější a nejdražší funkcionalistickou vilu ve středních Čechách, lze v tomto kontextu považovat bezpochyby za paradox. Není divu, že se k monumentální stavbě po komunistickém převratu nehlásili.
Vystudoval architekturu na ČVUT, později se zde stal uznávaným profesorem. Synovec slavného sochaře Jana Štursy. Zejména v počátcích tvorby mu byli – stejně jako dlouholetému příteli a kolegovi Karlovi Janů – zásadními vzory Karel Teige, guru české meziválečné avantgardy, a Le Corbusier. Inspiroval se však také u významných architektů Sovětského svazu. Ve 30. letech spolu se spolužáky Karlem Janů a Jiřím Voženílkem vytvořili skupinu PAS (tzv. pasisté, Pokroková – někdy také Pracovní – architektonická skupina). Od počátku byl jedním z nejlevicovějších architektů u nás. Svým pozdějším dlouholetým působením v roli pedagoga ovlivnil celou další generaci tvůrců i teoretiků architektury. Otázku důstojného moderního bydlení pro každého řešil mj. cestou standardizace a snižování cen. Se svou ženou Vlastou Štursovou vyhrál po válce soutěž na realizaci okolí Stalinova pomníku na Letné od Otakara Švece (sokl se schodišti a terasami). Po roce 1969 byl postupně kariérně odsunut. Jeho dnes nejslavnějším dílem je Volmanova vila. „Štursa nám v letech 1988/9 pomáhal bojovat proti některým nesmyslným stavbám, jako byl projekt hloubeného tunelu přes Stromovku, bourání starého Žižkova apod., za což jsem si ho vážil, protože to bylo dost riskantní,“ napsal v roce 2009 historik architektury Zdeněk Lukeš, který znal Štursu osobně.
Koncem 30. let se oba architekti intenzivně věnovali studiu vlivu architektonických forem na lidskou psychiku. V jejich kruzích bylo velmi populární studium Freudovy psychoanalýzy; architekti se pokoušeli propojovat teorii funkcionalismu s teorií surrealismu. Strohá skladba z počátků funkcionalismu se postupně začala obohacovat o barvy, neobvyklé materiály a nové tvary. Štursa s Janů jednoznačně zastávali tento proud, ve Volmanově vile testovali nové postupy a Josef Volman je v tom podporoval. I proto bývá vila řazena do tzv. pocitového neboli pozdního funkcionalismu. Najdeme zde jak výraznou barevnost interiérů, maximálně působivá je u koupelen, tak například křivé kamenné zdi přístřešku pro automobil nebo téměř sochařsky zformovaný záhon ukrytý za větrolamem na ploché střeše, kterou jinak sportovně založená rodina Volmanů využívala pro slunění. Této úrovni domu se také přezdívá pro její pěkný výhled „belvedere“. Mezi zajímavé prvky patří i neobvyklý můstek vedoucí z ložnice v prvním patře k bazénu v zahradě. „Přechodová zóna mezi interiérem a exteriérem je velkolepá. Neznám žádný jiný dům, kde by tento prvek byl zpracován tak působivým způsobem,“ říká Natascha Drabbe, zakladatelka celosvětové sítě Iconic Houses, kam Volmanova vila od roku 2022 patří. Výrazným prvkem celé stavby je travertinové obložení, které se však z větší části bohužel nedochovalo. Z použitelných zbytků je dlažba kolem bazénu, zbývající obložení pochází z německého lomu.
Když vejdeme do vily Volman, okamžitě – a to za každého počasí – si všimneme mimořádné světlosti interiérů a vizuální propojenosti s parkem. Ten jak v přízemí, tak v obou nadzemních patrech téměř vstupuje do interiéru. Tento efekt umožňují pásová okna po celé délce místností – jeden z pěti bodů moderního bydlení podle Le Corbusiera. Dobře patrné jsou i další principy proslulého avantgardisty, mimo jiné jeho důraz na použití skeletové konstrukce. V případě Volmanovy vily umožnila železobetonová konstrukce vytvořit impozantní hlavní obytnou halu o rozloze 170 m2. Je zřejmé, že Štursa a Janů měli, mládí navzdory, přehled o nejnovějších evropských trendech a dokázali je zpracovat do výjimečné stavby.
Museli se popasovat také s neobvyklým požadavkem puntičkáře Josefa Volmana, aby vila stála na korunu přesně milion tehdejších korun. „Údajně se jim opakovaně nedařilo trefit se přesně do této částky,“ usmívá se Zuzana Kadlečková, kurátorka a dcera jednoho ze tří současných majitelů vily. „A tak se rozhodli vyřešit hlavolam kreativně: do projektu přidali luxferovou stěnu, kterou návštěvníci uvidí ihned při vstupu do vily. Je umístěna volně v prostoru a skrývá vstup na toaletu. Skládá se z jednotlivých skleněných tvárnic, které měly pevnou jednotkovou cenu, a architekti prostě dopočítali rozměr stěny tak, aby doplnili rozpočet do jednoho milionu,“ uzavírá kurátorka.
Spolu s Jiřím Štursou rozšířil v druhé polovině 30. let přísně racionální vědecký přístup k architektuře o psychologické prvky, a to za pomoci Freudovy psychoanalýzy a surrealismu. Oba architekti začali postupně do své tvorby prosazovat emotivní a výtvarné prvky. Jejich vrcholným dílem tohoto období je právě Volmanova vila. Po roce 1948 se angažoval v nové organizaci stavebnictví. Jeho vizí bylo zprůmyslnění stavebnictví a jeho klíčovým vynálezem v tomto ohledu je tzv. bytové jádro (které začali využívat i Japonci). Stal se generálním ředitelem Československých stavebních závodů, v roce 1959 pak profesorem pozemního stavitelství na Fakultě stavební ČVUT a v první polovině 60. letech jejím děkanem. Své působení na katedře přerušil v letech 1965–1969, kdy byl náměstkem ministra školství. Po návratu působil na ČVUT do roku 1972, kdy byl, podobně jako Štursa, odstaven. Podle Zdeňka Lukeše byli jak Janů, tak Štursa ve stáří velmi příjemní pánové. „Janů vypadal jako anglický gentleman, jezdil každý rok za synem do USA,“ vzpomíná Zdeněk Lukeš.
Výjimečných prostor a rozsáhlého anglického parku, dokončených v roce 1939, si Volmanovi neužívali dlouho. Josef Volman v obavě z blížícího se válečného konfliktu stačil založit na části pozemku rozsáhlé hospodářství, díky kterému byla rodina zcela soběstačná. Zemřel však nečekaně v roce 1943, po roce 1948 byla jeho dcera i se svým mužem Jiřím Růžkem vystěhována a dům a celý areál získal národní podnik TOS Čelákovice. Od 50. let až do roku 1989 sloužila vila jako mateřská škola pro děti zaměstnanců národního podniku. Díky tomu však dům „žil“ – byl větrán, vytápěn a celkově poměrně dobře opečováván. V roce 1979 byl celý areál i s domem dokonce zapsán do katalogu kulturních památek. Skutečnou ránu mu paradoxně zasadil nový režim. V roce 1990 byl provoz školky ukončen a dům zůstal v důsledku restitučního řízení prázdný. Kvůli odlehlé poloze uprostřed parku se stal cílem vandalů, kteří postupně odnesli vše, co nebylo pevně připevněno nebo vestavěno. Stát nevyužil přednostního práva na odkup kulturní památky a během pár let došlo k devastaci až na úroveň havarijního stavu, kdy hrozilo zbourání severního křídla. Z objektu zmizelo všechno vybavení včetně instalací a zařizovacích předmětů.
V roce 1996 vilu koupila skupina čelákovických podnikatelů. Projekt rekonstrukce svěřili studiu TAK Architects. Tým vedený architektem Markem Tichým zahájil náročnou rekonstrukci, která trvala až do roku 2018 a v soutěži Stavba roku 2016 získala ocenění za citlivé provedení. Náročnost památkové obnovy spočívala mimo jiné v mnohdy detektivním dohledávání původních tvarů a materiálů, protože většina původních prvků byla zničena nebo rozkradena.
Navíc původní nábytek vily byl již ve 30. letech poměrně eklektický. Zatímco pokoje slečny Ludi byly navrženy architekty Štursou a Janů, její otec si své pokoje včetně ložnice zařídil starým nábytkem z předchozího bydlení, neboť na něj byl zvyklý. Dokumentace k původním interiérům byla proto sporadická. „Při obnově se tedy snažíme držet eklektického přístupu, který byl s vilou spojen od začátku. Kombinujeme nábytek ve funkcionalistickém stylu z trubkové oceli s kousky v historických stylech, neboť kdysi tu měl své místo i dřevěný nábytek dýhovaný exotickými dřevinami,“ vysvětluje Zuzana Kadlečková.
„Snažíme se s citem vybírat kousky, které byly vyrobeny ve stejné době, jsou zaznamenaným kusům podobné a evokují pocit meziválečné vily,“ dodává kurátorka.
Není bez zajímavosti, že celá rekonstrukce vily proběhla výhradně ze soukromých zdrojů. Skupina čelákovických podnikatelů, za nimiž stojí strojírenská firma CZ Tech Čelákovice (hlavní investor rekonstrukce), přímo navazuje na podnikatelskou i mecenášskou činnost Josefa Volmana. Již několik desítek let dodávají obráběcí stroje na tuzemský i zahraniční trh.
V září 2022 se vila Volman stala zatím posledním – dvanáctým – českým členem prestižní světové sítě Iconic Houses a otevřela prohlídkový okruh návštěvníkům. Od léta 2023 lze ve vile přespat a probíhají tu nejrůznější kulturní akce včetně koncertů a divadelních představení. Dům však zažil i speciální glampingový event, propojující jógu, architekturu a gastronomii. „Snažíme se, aby dům žil, a tak trochu experimentujeme s využitím,“ vysvětluje kurátorka. „Zároveň však všechny aktivity, které v domě probíhají, musejí respektovat výjimečnost místa.“
Podpořte Reportér sdílením článku
Autorka je spisovatelka a publicistka, zabývá se mezinárodními vztahy a Evropskou unií.
