Česká společnost je poměrně odolná, střelbu na filozofické fakultě zvládne zpracovat

V jakém rozpoložení podle vás česká společnost vstupuje do roku 2024?

Celkově jsou lidé hodně frustrovaní, nálada se nicméně liší podle skupin obyvatel. Zejména lidé s nízkými příjmy zůstávají ve stavu velké nejistoty, který se zhusta proměňuje v jistotu toho, že situaci prostě nezvládají. I těm, kterým dřív zůstávaly na konci měsíce nějaké peníze, najednou nezůstávají. Pokud ještě na podzim 2022 mluvili o tom, že je potřeba situaci překlenout, teď už je jasné, že překlenovací období nemá čtyři měsíce, ale v podstatě dva roky.

Co další skupiny obyvatel?

Uprostřed máme zhruba čtyřicet procent populace, která má dílčí problémy a pociťuje snížení své životní úrovně, ale netrápí ji existenční problémy. No a potom je tady třicet procent těch bohatších, kteří přicházejí o úspory nebo nespoří tak rychle, jak by si představovali, ale nepůsobí jim to zvláštní potíže. Byť samozřejmě jedna věc je, jak jsme na tom objektivně, a druhá, jak to subjektivně prožíváme.

Subjektivně to prožíváme hůř?

Většinou se subjektivně srovnáváme s tím, jak jsme se měli v nedávné minulosti. Nebo s tím, jak bychom se chtěli mít, čehož však málokdy dokážeme dosáhnout, notabene v této ekonomické situaci. Zároveň je však nutné dodat, že nezaměstnanost je pořád nízká, což je důležité pro stabilitu ve společnosti. Sice všichni přicházíme o peníze, ale není tady skupina lidí, která by přicházela o veškerý příjem. Část společnosti navíc měla ještě z doby před covidem i z doby covidu nějaké zásoby, ze kterých teď mohla případně čerpat.

Z čeho pramení frustrace české společnosti především?

Zaprvé je to táhnoucí se ekonomická krize i geopolitická nestabilita, která je velkým stresorem. Nicméně jsou tu i nová témata, která musí společnost řešit – navíc často všechna dohromady. Chvíli to byl covid, teď je velké téma modernizace ekonomiky a s tím související klimatická změna. Celé to ústí ve velkou nespokojenost lidí s každodenní politikou. Vnímají ji spíš jako kakofonii nesmyslů než jako ucelenou snahu řešit jejich problémy. Většina lidí vidí politiku jako prostor, kde problémy spíš vznikají, než by je politici pomáhali řešit. Politik je v jejich představách někdo, kdo je od nás odtržený a pravděpodobně má nekalé úmysly.

Jaký dopad bude mít na náladu v české společnosti tragická střelba, která se odehrála před Vánoci na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy?

Je to událost, se kterou se naše společnost, přinejmenším v této generaci, nesetkala. Česká společnost je ale poměrně odolná, myslím, že ji zvládne zpracovat. Určitě ale otevře řadu témat, která povedou k dílčím změnám v oblastech, které jsme dosud neřešili a měli je za samozřejmé jistoty. Teprve teď zjišťujeme, jak jsou důležité. Jde přitom o jednu ze základních jistot, pocitu bezpečí každého z nás. Bude tu řada dílčích otázek, které budou politici muset řešit. Některé z nich se stanou předmětem politického střetu.

Jaké například?

Určitě půjde o zabezpečení veřejných budov nebo držení zbraní. Tématem jistě bude, zda šlo o ojedinělou událost, nebo jestli jde o jakýsi průvodní rys doby. V tom druhém případě pak bude politikum hledání viníka v podobě nějaké skupiny, na kterou se bude ukazovat prstem. Tahle část bude asi pro mnoho z nás dost nevkusná. Do debaty se také dostane role médií v takových situacích a jejich vnitřní pravidla. Snad si také vyjasníme, že veřejné schvalování takových činů nemá nic společného se svobodou slova a je naprosto nepřijatelné. V to poslední spíš doufám, než že bych si byl jistý, že se tak stane.

Lze situaci, v níž se teď česká společnost nachází, srovnávat s nějakou krizí, kterou jsme prošli v poslední době?

Krize nikdy nelze úplně srovnávat. Kdyby byly stejné, věděli bychom s větší jistotou, jak je řešit. Tenhle mix je specifický jednak v ekonomické oblasti, protože nejde o globální krizi, a na druhé straně se nezvyšuje nezaměstnanost. V minulých krizích to přitom byly průvodní jevy.