Že je na lahvi napsáno Champagne, ještě nic neznamená. Všude jsou špatní a dobří vinaři

Jsou šumivá vína opravdu tak v kurzu? Je to módní trend?

Ano, bubliny jsou populární. Je to sice dražší produkt, ale zákazníci jsou už dnes ochotni za ně zaplatit.

Jak a čím se to stalo?

Pomohlo tomu prosecco. Ale už předtím byl ten trend hodně dobře nastavený díky Champagni, kde se snažili dlouhodobě tlačit brand bublin. Jen jiným směrem než prosecco. Madam Lilly Bollinger, někdejší šéfka stejnojmenné firmy, produkující šampaňské, kdysi řekla: „Piju šampaňské, když jsem šťastná i když jsem smutná. Někdy ho piji, když jsem osamělá. Když mám společnost, považuji to (pití šampaňského) za povinnost. Když nemám hlad, pohraji si s ním, když mám, vypiji ho. Jinak se ho nedotknu – tedy pokud nemám žízeň.“ Zkrátka pít šampaňské je povznášející.

Jenže proti tomu vždycky stála vysoká cena. Proto šampaňské nebo jiná kvalitní šumivá vína nahradilo prosecco?

To, co se povedlo italskému proseccu, je vlastně fantastický tah. Je to produkt, který chutná vždy téměř identicky, je levný a taky trochu sladký a vlastně chutná všem. Inspirativní pro nás na tom je, že Italové začali na propagaci prosecca intenzivně pracovat od roku 2009 a už po deseti letech se dostavil absolutní úspěch.

Co konkrétně se stalo v roce 2009?

Prosecco se pilo a existovalo samozřejmě i dřív. Italové, konkrétně vinaři z regionu Veneta a dalších blízkých míst, odkud tento nápoj pochází, ale produkt kompletně přebrandovali. Dřív se termín prosecco překrýval s označením konkrétní odrůdy. Té se dnes říká jen gléra, termín prosecco se naopak svázal s geografickým původem hroznů. Důležité je, že dokázali vytvořit značku v duchu Champagne, tedy omezenou striktně na místo původu a konkrétní hrozen, který se používá. A to je přesně to, na čem my v Česku trochu troskotáme. Tím, že jsme tak moc rozkročení, abychom všem vyšli vstříc, naše šumivá vína nemají unifikovanou chuť.