Z učitelky statkářkou: Po zesnulém manželovi zůstalo čtvrt milionu sazenic

20. prosince 2023

foto: Luboš Kratochvíl

Na jaře 2018 doputovala Iva Junková na své životní cestě k ostré výhybce. Náhlá smrt manžela postavila ředitelku vesnické školky před otázku, co s jeho zavedeným statkem, produkujícím ročně tuny sušených bylinek pro velkoodběratele. Junková se rozhodla výzvu přijmout. „Ve fóliáku tehdy čekalo 250 tisíc sazenic meduňky,“ vzpomíná. Sázely se ručně.

Čím pro vás statkaření dnes je? Původně jste si ho totiž nevybrala…

Teď už je to pro mě asi celý život – a přitom je to pořád nové! Po manželově smrti jsme se rozhodovali, jestli tu zůstaneme. A já věděla, že pokud ano, musíme pokračovat v jeho práci.

Kdy vám vůbec bylinky vstoupily do života poprvé?

Manžel pocházel z Přelouče, tam měli zahradu. A právě do ní dal nějaké sazenice, které našel kdesi vyhozené. Rozrostly se, takže koncem roku 2002 koupil statek. Pole získal od původních majitelů do pronájmu. Letos tu byla dvacátá sezona.

Rozhodování, zda po jeho smrti pokračovat, tedy netrvalo moc dlouho?

Jsou tu velké prostory, které se musí udržovat. Manžel koupil ruiny, dal je do kupy a mně bylo hrozně líto to prodat. Co on do toho vložil, to by nám penězi nikdo nezaplatil.

Za jeho života jste do fungování statku zapojená nebyla?

Ne. Učila jsem ve školce a starala se o děti. Manželovi jsem pomáhala, když potřeboval někoho k ruce. Ale co a jak se dělá, to věděl on.

Podpořte Reportér sdílením článku