Jak to prasklo v Lipsku
14. října 2018
Reportér 10/2018 · Číslo 50
Zvětšitfoto Profimedia.cz
Po městě jde zvěst, že v nemocnicích chystají přistýlky a krevní konzervy. V centru se štosují vojáci a policejní těžkooděnci, napětí roste. V pět má začít bohoslužba u sv. Mikuláše, a co se stane pak, nikdo neví. Budou střílet? Jestli ano, bude to strašné krveprolití, protože v ulicích jsou už od odpoledne tisíce lidí. Lipsko, NDR, 9. říjen 1989. Dnes večer se právě tady, 200 kilometrů od Berlína, začne drolit Berlínská zeď.
MAGDALENA
Samozřejmě že jsme měli šílený strach. Georga, tehdy čtyřletého, jsme dali k babičce a dědovi a do centra se vydali odděleně, abychom nebyli na jednom místě, kdyby se střílelo. Víte, tehdy byli třeba lidé, kteří před kostelem roztáhli protirežimní transparent. Takovou odvahu jsme neměli, ale sedět doma u kafe jsme taky nemohli. Hrozně dlouho jsme se snažili v tom každodenním marasmu najít aspoň něco dobrého. Ale v devětaosmdesátém se to zlomilo.
TOBIAS
Byl jsem fatalista, myslel jsem, že tu komunisti budou navěky. Nemohl jsem k maturitě ani na vysokou, žil jsem v paralelním světě mimo systém. Měl jsem příbuzné na Západě, kamarádi říkali: „Co tu ještě děláš?“ Ale pro mě byla emigrace až poslední možnost. Měl jsem pocit, že můžu být platný právě tady, ve státě, který mě nechce. A navíc – Lipsko bylo jiné. Není náhoda, že se to stalo zrovna tady.
HANS-CHRISTIAN
Podpořte Reportér sdílením článku
Je přesvědčená, že novinařina je nejvíc nejlepší zaměstnání na světě.
VÝBĚR DNE
